Home / Frankie / Zlatonosný důl a Prophed John podruhé

Zlatonosný důl a Prophed John podruhé

To už k naší kádi přišel prospektor od Johnyho, vzal pánev z ruky mladičké a svůdně se tvářící školačky, dvakrát s ní zatočil a udělal jí v kamínkách neuvěřitelný bordel. Pak dvakrát záhadným pohybem všechen ten bordel z pánve vyhodil a na vrchním okraji pánve mu zůstaly dvě šupinky. Čekal jsem pláč, nebo „masakr motorovou pilou“, že jí ty kamínky vyhodil.  Ale ona se celá rozzářila a dvě maličké šupinky ohodnotila jako dostatečnou odměnu za pracné a dlouhé rovnání kamínků. Načež se věnovala svalnatému prospektorovi. A Jirka utřel nos, protože takový grif s pánví neuměl a školačce došlo, že by s ním asi nezbohatla.
Johny se mezitím ani neobtěžoval seběhnout k nám dolů. Ani po hodině, kterou nám ke zbohatnutí určil. Z vršku neroztříděné hromady, kterou mezitím bagrem nahrnul k dopravníku o sto metrů výš, nás zavolal k němu nahoru. Trochu mě zklamal, z našich šesti kubíků už ubyly další dvě kila a on to ani nechtěl vidět. Běželi jsme za ním, protože se nám chystal ukázat celý proces získávání zlata v jeho povrchovém dolu.
Bylo to vcelku jednoduché a nenáročné na technologii. Bagrem nahrnuli obrovskou hromadu zeminy, kterou odebrali z boku zarostlého kopce nad dolem. Na špici té hromady natahali hadice s vodou, která splavovala zeminu na dopravník, a ten ji sypal na tři pohybující se síta s různými velikostmi ok. Do toho ze všech stran tekla z hadic pořád voda. Rozhlížím se, kde ji bere, vždyť celá Austrálie trpí naprostým nedostatkem. Pod poslední hromadou štěrku jsem zahlédl velký dam /přehradu/, do kterého stahoval vodu z celé hory nad zlatým dolem. Čerpadla pak tlačila vodu skoro o padesát metrů výš. Voda s hlínou a zlatem propadávala až dolů do odstředivky, ve které nakonec zůstávalo jenom zlato. Z jednotlivých sít padal písek na další dopravníky a tříděný štěrk podle velikosti ok síta padal na hromady. Ten Johny prodává na výstavbu silnic. Je po něm obrovská poptávka, protože v Austrálii se neustále budují nové a nové silnice. Vždyť převážná většina cest je dosud prašná. Johny má zajištěný job na desítky let dopředu.
Za den narýžují za 2500,- dolarů zlata, turistům půjčí za 10 dolarů pánev, aby si mohli zkusit, jak se dříve rýžovalo, v obchodě prodávají od pití přes jídlo a různé cetky i drahé kameny a zlato, něco hodně utrží za písek a štěrk a ve finále nám Johny řekl, že je to moc dobrý job.
„Taky vám prozradím jednu teorii vzniku nugetů. Je naprosto čerstvá, přednesl ji jeden profesor na jakémsi sympoziu a vědci nyní ověřují, jestli je to vůbec možné. Každé zlato se dostává na povrch země tak, že z roztavené  magmy  se zlato vypařuje a prochází různými vrstvami půdy až na povrch země. Pokud projde prostupnou horninou jako třeba pískovcem, nabalí se na zrnka a jeho rozpadem pak vzniká zlatý prach. Pokud se dostane až na povrch nebo do mezírek, kde vychladne, vzniknou nugety a pokud se dostane do větší mezery mezi těžko prostupnými horninami, vzniknou zlaté žíly. To je velice jednoduše vysvětlený vznik různých forem zlata. Tak to ale není. Nová teorie spočívá v tom, že údajně bakterie, které se nachází v půdě, požírají zlato stejně tak jako jiné bakterie železo, měď a další kovy. Tyto bakterie se soustřeďují do velkých skupin a pochopitelně i odumírají. Zlato z nich však zůstane a jeho spojením pak vznikají nugety. Je to velice jednoduše řečeno, ale tato teorie říká, že všechny zlaté nugety, prach i žíly takto vznikly“, končí Johny svoji přednášku o vzniku a získávání zlata. Tak na tohle jsem hodně zvědavý. Jestli se teorie potvrdí, vědci si pak asi pěkně vjedou do vlasů.
Johny byl moc ochotný a všechno nám perfektně ukázal. I v jeho nepřítomnosti jsme si celý důl včetně zázemí prošli. Tedy jenom já, George už to asi znal a už se tím nebyl ochoten unavovat. Raději si povídal s Johnyho  ženou v kiosku a já měl díky tomu možnost nepozorovaně nahlédnout „do zákulisí“. Ubytovnou pro zaměstnance, kterými byli dva maníci a Johnyho žena, která se starala o obchod, byly dva kontejnery. V jednom zaměstnanci, v druhém majitelé. Jenom jsem nakoukl, …..neuvěřitelný bordel. Vedle roztrhaného gauče ležel motor v louži oleje, na stole kus chleba a v něm típnutý vajgl, všude rozházené špinavé hadry. To by asi naše kontrola hygieny na pracovišti neunesla. Záchodky byly společné jak pro personál, tak pro turisty. Personál ale asi chodil raději do lesa a turisti chodili koukat na toaletu jako na atrakci. Tedy alespoň já.
 
Obchůdek pro turisty byl takový malý, zaprášený a upatlaný a naštěstí v něm prodávali pití pouze „v plechu“. On je opravdu prach v Austrálii úplně všude a my Evropané na něj nejsme zvyklí. Opět mi moc nedochází, jak mohou ti lidé v tomhle prostředí žít. Umím si představit, že se čtrnáct dní nemyju, možná se na to do Austrálie i těším, ale prožívat to celý život, to by mě šlehlo. To všechno skoro ve čtyřicetistupňovém vedru. Naštěstí mě Johny vyvedl z omylu a řekl, že mají v nedalekém městečku nádherný dům a v dole jsou jenom pět dnů v týdnu. Stejně to musí být dřina, ale asi by to zadarmo nedělali.

Poděkovali jsme Johnymu i jeho parťákům a vydali se na další cestu.

Frankie

O autorovi Frankie

Další články

Se Singapore airline do Číny

Zanedlouho po mém návratu z druhé cesty za zlatem, někdy koncem léta 2010, už mě opět …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *