Home / Aktuality / Zlatá horečka na Spring Creek…

Zlatá horečka na Spring Creek…

Všichni jsme návštěvníci v tomto čase…

 

Ráno jsem kluky ukecal, abychom vyrazili znova do bushe na kamínky. Prostě klasická zlatá horečka. Holky s náma nechtěly, tak že pomůžou Lidce s obědem. Sbalili jsme propriety, hlavně košili a klobouk pro Standu, lopaty, sejta a hurá k Ruth…

Zas byl hezkej pařák, bush voněla po eukalyptech a všude zpívalo spousta ptáků a hmyzu. Nebylo to ale jediný živočichstvo, na který jsme narazili. Respektive, který jsme viděli, páč narazit (šlápnout) na metr a půl dlouhýho Red-Bellied Black Snake, by nebylo zrovna zdravý. Naštěstí jsme ho zahlídli včas. Za normálních okolností a všude jinde bychom ho nechali jít svou cestou. Tady jsou ale zvyky jiný a Aussies je zabíjej. Kdyby se totiž přemnožili, bylo by to o život nejen domácí zvířeny…

Konec konců, co říkal Standa, Bunny už měl tu čest a jen tak tak mu zachránili život za cenu několika tisíc dolarů. Navíc když s sebou nemáš sérum, tak, auto neauto, je to míň jak paragánská padina…

 

Od včera jsme měli se Standou vyhlídnutý dvě tůně. Takže jsme je šli vyzkoušet. No,… já je šel vyzkoušet. Standa ležel na břehu ve stínu a dobře se bavil, Frankie fotil ze břehu a podával ke všemu důležitý pindy. Klasika, nevinnej voddře úplně všechno. A opět, s nasazením života („Vydrrrrž, já Ti ty přisátý pijavice vyfotim…“)…

Kdyby to aspoň něco přineslo. Ale dneska se vůbec nedařilo. Místa, který i Standa považoval jako starej pes za nadějný, byly úplně jalový a krom těch sviní krvesajnejch tam nebylo ani ani. Pár šutýrků jsem nakonec vylovil, ale jak by Staňa řek, tak akorát do betonu. Líbily se mi, no…

Jediný dva kamínky pořádný, který jsem nakonec v sejtu přeci jen objevil, byly na tý tůni, kterou už jsme přehrabali včera. Holt není každej den posvícení. A stejně t bylo jen o tom dobrodružství a zážitku. O tajemství, trpělivosti, námaze a faktu, že dokud ten kámen potom nerozřežeš, zůstává ti tajemství. Třeba je to kamínek za milion, třeba nemá cenu dvoukrejcarový housky, která, jak známo, stála cca dva grejcary…

 

Holky nám připravily skutečný překvapení. Než jsme se dohrabošili z bushe zpátky, uvařily vynikající daňčí guláš s echt bémyš knedlíkem. Ale to byla teda super mňamka, toto! A další z „Typicky australských“ jídel, co jsme tady za ty skoro tři tejdny snědli a měli ještě sníst…

 

Po obědě jsme se s Lidkou a Standou,… of course i s Bunnym,… rozloučili a vyrazili zpátky na pobřeží. Loučení to nebylo jednoduchý, spíš naopak. Starali se o nás jako o vlastní, byli na nás úžasně hodný a milý, přitom nás potkali poprvé v životě. To je jedno z kouzel Austrálie. Vždycky to tady tak fungovalo. Až v posledních letech, s přívalem choděnců (… to je jako běženců, ale co neutíkaj…) z Indie a Afriky (zde pod označením Indiáni a Ahmedi…), se to všechno začíná postupně zhoršovat. Nově příchozí nastavěj ruku a nemakaj, ostatně jako všude. A Government jim dává. Lidi, co makali celej život, jsou pomaloučku polehoučku odsouvaný na druhou stranu zájmů. Mnohé by to překvapilo (a já to nebudu komentovat, protože nejsem objektivní…), ale lidi tvrděj, že za to může Amerika. A běžnej Australan i třeba jen dávno naturalizovanej, na Ameriku nadává, kudy chodí…

Co si pak myslet?…

 

 

Himl, to je ale zajímavej pocit, pohybovat se v časoprostoru. Předvčerejší odlet 1. dubna před půlnocí s přistáním po devíti hodinách letu 1. dubna ráno byl způsobenej sice asi chybou v počítači (nebo čínským aprílem…). Ale z Taipei na Frankfurt přišel o půlnoci kdes na Sibiři východ slunce. Teď už jsme skoro nad Murmanskem a slunce se zase schovává. Zapadá na východ!!! Z čehož plyne, že dnešní 3. duben bude mít dva východy slunce!!!…

 

Do Brisbane nás čekala cesta dlouhá. Abychom si to trochu zpestřili, vytáhnul nás Frankie ještě ve Stanthorpe do zdejšího muzea. Respektive, tady se tomu neříká muzeum, ale heritage centre, anžto v podstatě všechny exponáty jsou od místních věnovaný a udržovaný ze společnejch městských peněz…

Muzeum (s prominutím u tohoto označení zůstanu…) představuje historii města a okolí, slavný lidi a jejich osudy, všechny možný řemesla, život lidí od počátečních dřevorubců, honáků a zlatokopů, po nějaký cca osmdesátý (?) léta minulýho století. Paradoxně spousta věcí, který bych sám moh pamatovat z domova, objevil jsem tady stejný. Typickým příkladem je třeba sifon, skleněná flaška opletená drátem, nahoře s tryskou. Mlejnky a tak dál…

Samozřejmě je tady poměrně velká část věnovaná obdobím světových válek. Přirozeně Aussies bojovali v obou na všech bojištích. A nebyly to žádný housky! Však taky ztráty ANZACů byly velice vysoký. Jména jako Gallipoli, Tobruk, Papua-Nová Guinea, ale i Vietnam, Irák a Afganistán,… asi nemusím vysvětlovat…

Velice zajímavý byly i exponáty, vztahující se ke zdravotnictví. To by určitě Chico zajímalo. Hlavně ty věci ohledně OŠE, to by se jí hodilo do školy pár roků zpátky…

No ale mě asi nejvíc zaujala stará lednice před kovárnou. Nevědět to, netušil bych, že se o lednici jedná. A docela mi trvalo pochopit princip, na němž fungovala, i když je strašně jednoduchej. Je to jen o lučbě a silozpytu…

Prostě dřevěná bedna na nožičkách, velikost asi jako králíkárna. Celá obalená pletivem a mezi dřevem a pletivem nasypaný dřevěný uhlí. Když bylo potřeba chladit, polilo se uhlí vodou. Při jejím odpařování se pak uhlí a lednice pod ním ochlazovaly…

 

Ještě jedno zpestření měl Fanda připravený, chtěl nás vzít do místního antíku. Blešárna a hrabošárna to by byl asi přesnější název. Prej to má nějakej jeho kamarád a daj se tam sehnat úžasný věci. Akorát když jsme dojeli na místo, bylo zavřeno…

Nicméně jsme si to vynahradili bližší obhlídkou hraničního přechodu mezi státy Queensland a New South Wales. Řeklo by se, dyk je to doma, ne? No, to ale králíkům nevysvětlíš. Tady v Austrálii s nima měli a mají strašný problémy, páč se množej jak… a ničej úrodu… Na přejezdu přes hraniční lajnu je tudíž postavenej dlouhej plot a v místech, kde prochází přes hranici silnice nebo železnice, jsou udělaný speciální protikráličí zábrany. Silnice vede pár metrů po ocelových trubkách, mezi nimiž jsou mezery, kudy králík propadne. Podobně to je i na železnici, ale místo trubek jsou podél kolejnic nainstalovaný plechový skluzy. Nápadité, jak by řekl kolega Krofta…

 

 

Než jsme dorazili do Brisbane, stavili jsme se ještě na základně RAAF v Amberley. Tomu se věnuju v sólo příspěvku, takže jen dodám, že to bylo tak akorát na fotku a pár informací od ostrahy. Nicméně v budoucnu se měly hodit…

 

Domů jsme se tudíž vrátili za soumraku. Chtěl jsem sice psát, ale… víme, že jo. Spousta vyprávění a u toho nejde sedět nasucho. Prostě jsem zdechnul, no…

O autorovi Pytlak

Nec diem, nec horae...

Další články

Bývalá čs.sparka Mig-23U v USA

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *