Home / Aktuality / Vítej, Dakoto…

Vítej, Dakoto…

… aneb Předání stroje, který změnil svět…

       Dakota, legendární Douglas DC-3. Celokovový dolnoplošník, jenž ve 30. letech minulého století způsobil doslova revoluci v letecké přepravě. Stroj, který létal (a ještě létá!!!) na všech kontinentech a ve všech zákoutích Zeměkoule. Zkrátka stroj, který změnil letecký svět…

Nenahraditelný tahoun dopravního a transportního letectva za druhé světové války, krátce před a ještě dlouho po ní. Čtyři stroje tohoto typu létaly i ve flotile předválečné České letecké společnosti, v barvách ČSA pak až do roku 1960. Věru není člověka, který by jej neznal a alespoň jednou někde nezahlédl…

Dlouhá léta stával šedivě zbarvený stroj s modrými nápisy před sídlem ČSA v Praze-Ruzyni. I když se nejednalo původně o letoun z majetku národní letecké společnosti, ale stroj zakoupený v devadesátých letech minulého století v USA a až poté opatřený imatrikulací OK-XDM. Po třinácti letech chátrání se konečně dostal do povolaných rukou, aby se po více než 4500 tvrdě odpracovaných hodinách týmu mechaniků a restaurátorů stal exponátem leteckého muzea VHU v Praze-Kbelích…

Byli jsme při tom…

I přes počasí krajně nevlídné, zimu jako na sibiřské periferii a lehké mrholení, sešla se na základně v Praze-Kbelích krátce po jednadvacátém listopadovém poledni celá řada významných lidí. Pracovníků VTU a VHU, včetně obou ředitelů – Mgr. Jiřího Protivy a plk. gšt. Mgr. Aleše Knížka, zástupců Českého svazu letectví, v čele s předsedou plk. Ing. Oldřichem Pelčákem, členů klubů vojenské historie v dobových uniformách, pplk. Ing. Jaroslava Klacka, zástupce Leteckého klubu generála Karla Janouška z Mladé Boleslavi, členů Leteckého klubu gen. Karla Mrázka, DFC, DSO z Milovic, včetně místopředsedy klubu plk. Ing. Vlastimila Bažanta, v doprovodu školáků z milovické Základní školy T. G. Masaryka, dalších zajímavých hostů,… a samozřejmě fotografů a novinářů…

Shromáždili se před hangárem v severní části kbelského letiště, kde majestátně roztahovala svá široká křídla hlavní hvězda celého dne – Dakota v zeleném zbarvení československého letectva s trupovým označením D-21, tak, jak by vypadala v době své služby cca v roce 1946…

Úderem třinácté hodiny přivítal přítomné tiskový mluvčí VTU Mgr. Pavel Lang. Po krátkých proslovech hlavních činitelů došlo k slavnostnímu předání klíče od tohoto legendárního vzdušného korábu mezi výše uvedenými řediteli obou zainteresovaných složek, načež oba jmenovaní slavnostně přestřihli širokou stuhu v barvě trikolory, jak se to při podobných příležitostech dělává. Deset nejzasloužilejších činitelů (dle výběru pořadatele) poté hrdě nastoupilo pod nosem Dakoty, majestátně se tyčícím mezi naježenými vrtulemi motorů Pratt and Whitney, aby byli slavnostně dekorováni přítomnými žáky milovické Základní školy T. G. Masaryka a obdarováni drobnými upomínkovými předměty. Včetně například klubového leteckého piva z pivovaru Kounice či perníčků ve tvaru letadel (Dakota a MiG-15), připravených paní učitelkou Janou Bezuchovou (za což jí a jejím dětem budiž vysloven velký dík…). Školáci se tak stali jakýmisi patrony tohoto letounu. Což celé akci přidalo na výjimečnosti, neb tak došlo k symbolickému předání odkazu leteckých předků nejmladším jejich nástupcům…

Po skupinovém fotografování, jímž byly slavné okamžiky tohoto dne navždy uchovány pro generace příští, byl slavnostní ceremoniál ukončen. Zájemci si pak mohli zelenou krásku prohlédnout doslova a do písmene do posledního šroubku, zvenku i zevnitř. A dlužno dodat, že o návštěvu kokpitu byl vskutku velký zájem. Každý zatoužil alespoň na chvilku chopit se beranů řízení, od nejmladšího z přítomných školáků až po věčně mladé zasloužilé letce, kteří tyto stroje a jim podobné (též umístěné v leteckém muzeu) zažili v činné službě, možná někteří i na vlastní kůži…

A právě pro ně měl takový okamžik cenu největší. Cenu vzpomínek na doby předávné, na přátele a kolegy z leteckých jednotek, na události smutné i veselé. Na dobu, kdy letectví bylo ještě poctivé, tvrdé a nesmlouvavé řemeslo. Na časy, kdy stroje v nebeských výškách neřídily z větší části chladné a neživé počítače jako dnes, ale kdy vše od startovní procedury až po přistání a zarolování na stojánku měli v rukou jen a pouze letci…

Máme jim co závidět…

Příprava perníčků… (by Jana Bezuchová)

Dakota ve Kbelích… (by VHU)

Slavnostní předání… (by Pytlák) – ke stažení zde…

Další obrázky… (by Lukáš Obst)

Pár fotografií… (by Pavel Novotný, VTU)

Nezbývá, než pořadatelům z celého srdce poděkovat. Toto setkání bylo pro nás velkým zážitkem. A příslibem spolupráce i do budoucna. Část stuhy s podpisy přítomných čestných hostů a zástupců VTU a VHU, budiž nejen cennou památkou ale i jeho symbolem…

O autorovi Pytlak

Nec diem, nec horae...

Další články

Cvičení ozbrojených sil Ruské federace

Cvičení ozbrojených sil Ruska

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *