Home / Aktuality / Ve jménu Černé růže…

Ve jménu Černé růže…

… aneb Jihočeský večírek v podhradí…

Promiň, kamaráde, ale Tvoje orientační schopnosti stojej za starou bačkoru. Prostě to tady projdem, tady zahnem, tuhle přes mostek a jsme tam, kde jsme měli být. A vůbec! Ten bramborák je moc bramborovej a to kyselo moc kyselý…

Nestává se mi často, abych obětoval střelecký závody a místo nich putoval přes půl republiky kajsi až do Kanady. Teda, do tý český. No, ale ono se mi ani moc často nestává, aby přiletěl kamarád z Novýho Zélandu a uspořádal pořádnou jihočesky-novozélandskou party. A to, při vší úctě, je v pořadí zajímavosti poněkud vejš. Takže…

Takže jsem se na letošního Krocana v Altenbouli jednoduše omluvil, hodil na sebe kilt a vydal se na jih…

Teda…

Nejdřív do Prahy na Předvánoční MiA Dance Festival. Jednak odvézt Štěpánku s Kiki, jednak se podívat na novou sestavu. A taky bejt tak trochu za exota. Teda, za maskota…

Až pak nasměroval jsem čumák Krysáka na Ťokův průsmyk, táhlým obloukem přes Brahmaputru na Beneschau a pár desítek kilometrů poté doleva na Jindřichův Hradec. Kupodivu cesta ubíhala velice dobře, což na benešovský zas až tak pravidlem není. Tedy jsem do Jindříše na Beňousovu chatu dorazil vlastně na čas…

Frankie měl bohužel ještě nějakou práci, tedy se nemohl dostavit dříve, než cca v pět odpoledne. Inu, obchod s toaletním papírem teď před vánočními svátky jede. Nicméně i on, vycvičen žateckými sedánky v Tulipánu, velice rychle přeřadil na první kosmickou a dohnal všechny své ztráty a naše náskoky…

Celý odpoledne i večer,… i noc a hluboká noc,… nesly se ve znamení naprosto úžasné neřízené párty cca dvacky kamarádů Martina „Křtitele“ Soulka, našeho parda a kolegy z novozélandskýho aeroklubu v Marlborough, dále pak lesníka, hasiče požárů i žízně a čerstvě i pilota. Dodal bych i hokejisty, ale to se při jeho rachitické postavičce těžko dá dokázat. A dostat se na tenkej led spekulací, to se mi nechce zrovna…

Popíjelo se vynikající lokální bylinkové thé, občas proložené sklenkou teplého mléka s medem. Pojídaly se výhradně bezlepkové potraviny (guláš, maso na grilu atd.) a vedly intelektuálně hodnotné řeči. Ač jsme to prvoplánově neprvoplánovali, došlo i na nějaký ouřadování a domlouvání, protože tak už to nad sklénkou bejvá, no. To nám zase Velký Véčko vyhoudá, co jsme vymysleli za bejkárny!… I na kulturní vyžití nakonec došlo, neb jako hudební doprovod byla pozvána Brutální jahoda! Nicméně se nenechme ovlivnit zavádějícím názvem. Kluci hráli jednak naprosto skvěle, jednak ohluchly jen kachny v náhonu…

No a že to bylo všechno super, o tom svědčí zásadní fakt – spát se šlo až wellmi nad ránem…

Mimochodem, zásadně doporučuju po takovýhle párty dopřát si skoro šestikilometrovou procházku na trase Hospůdka – nonstop – Jindříš. Zejména takhle, když je noc černo-černá, vzduch mrzne tak, že je dech i vidět a pod nohama křoupe. Je to očišťující. A vlastně i příjemný…

Jen teda, vstávat pak po pouhejch třech hodinách a drobek není nic extra…

I ráno pokračovali jsme v intelektuální debatě. Přišli jsme totiž s Frankiem na to,… již vloni, společně obývajíce karavan v Brisbane,… že ranní myšlenky jsou ty nejlepší a nejzajímavější. Krom toho taky obvykle tímto způsobem zjistíme, co jsme zase vymysleli…

Teda,… tentokrát to ale fakt bude mazec!!!…

Oběd u Kapra mělť se odehrát tak nějak mezi dvanáctou a jednou hodinou. Poté jsme se měli odebrat autmo do Dačic na návštěvu muzea Vlastíka Kolomazníka. No a že jsme tedy měli cca dvě hodiny k dobru, dopřáli jsme si ve zbytku dopoledne zemězpytnou vycházku po vsi. Už včera totiž Martin prozradil, že na náměstí stojí vánoční trhy. Navíc nás nalákal na jeden místní unikát – fontánu v domě. A to obojí dohromady rozhodně stálo za to!…

Ta fontána tedy rozhodně. Každou celou hodinu se zde sejdou turisti, v chodbě hotelu Flotián se zhasne a ze stropu se spustí proudy vody. Ale ne jen tak, vše je podbarveno hudbou a světelnými barevnýma lampičkami. A to je paráda! Však to taky Fanda hned chtěl koupit do muzea, řka, že v Žatci ani okolí nic tak zajímavýho nevidno. A ono by se mu to téměř i povedlo! Nebýt ovšem podmínky, že spolu s fontánou musí odcestovat i ob -starožní a -tloustlá ukrajinská uklízečka Oksana. Hele, vezmeš si jí? Mně by to Ivánek nedovolil…

Nechci, já mám mamínku…

A bylo po fontáně…

Trhy jsme si prohlídli na obou náměstích, horním i dolním. Něco i ochutnali, něco nakoupili holkám, prostě ta typická vánoční atmoška. A musím říct, že na tu já jsem teda fakt náročnej! Jen tak něco mě nevezme za srdce a třeba takový trhy v Praze, z těch jsem naprosto zhnusen. Tady to ale pocitově bylo přesně naopak. Menší rozsahem, ale příjemnější a srdečnější, řekl bych. Však tu taky nepobíhaj policajti s MP-pětkama a všude kolem nestojej protitankový ježky. No, ono tu ani o toho mudžika nezavadíš, žejo. Takže…

Jenže do nekonečna jsme se kochat nemohli, bohužel. Táhlo pomalu na dvanáctou a nám nezbylo, než se vydat do podhradí, kde se dojídaly zbytky z večera. Vedeni instinktem, kterej nikdy nezklamal, ať jsme se toulali na jakýmkoliv místě světokoule, prošli jsme pár nádhernejma starejma uličkama, prohlídli si kostely, domky, lampy, rybníky…

… sešli po kočičích hlavách dolů k Nežárce, přehoupli se přes mostek pod branou a byli na místě…

A setkali se s kamarády z večera…

No, pane jo…

A po obědě? Zase zpátky k hokejový hale za Floriánem, nasednout do aut a hurá na Dačice! Jen ještě, musím trochu natankovat, kluci…

Hlavně si nesplést pistole. Fábinka by asi na rum nejela…

Uteklo to strašně rychle. Ale bylo to super. Hele, Marťas, nechceš jezdit častějc?…

Pár fotek…

Díky, kámo…

O autorovi Pytlak

Nec diem, nec horae...

Další články

Zase za Láďou…

Včera cestou z Venkova zastavil jsem se zapálit svíčku na pomníčku por. Ládi Klimka. Sice …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *