Home / Aktuality / Trocha relaxace neuškodí…

Trocha relaxace neuškodí…

Po dlouhý době povedlo se mi vstát natolik použitelně, bych se mohl dát do psaní. Nebylo to na dohnání všeho, ale kdybych dal aspoň jeden článek, tak super. Pak se ale Frankie probral ze snění a přečtl stanovenou denní kvótu z vypůjčenýho románu pro dívky, tudíž byl čas na snídani…

 

Ještě jsem pak chvíli psal i po snídani, nějak jsem chyt slinu. Nicméně jsme se s holkama domluvili, že zajedeme do centra. Chtěl jsem nějaký dárky sehnat, potoulat se ještě jednou po South Bank a tak. Navíc beztak nic jinýho v plánu nebylo, Petr s Frankiem toliko zajeli do autopůjčovny Thirty na Archerfield, by prodloužili výpůjčku expedičního Holdena Klokanobijce…

Akorát teda, než jsem stihnul dopsat, sbalit si věci s sebou na cestu (svačinu, pití, čisté prádlo a do vlaku míč…) a dojít s ranní kávou, Ivánek s Terkou už dávno seděly na nádraží…

Můžu já za to, že jsou tak rychlý, snad?…

 

Bylo vcelku jasný, že každej z nás má svůj plán. Holky půjdou určitě do hadrárny pro pantofle s mašličkou, tričko nebo kdovíco bez mašličky, já bych se zase rád kouknul na nějaký souvenýry, mikči, trička… Prostě něco, co připomíná Austrálii… Tudíž jsme se domluvili, že každej vyrazíme po svým a sejdeme se v půl na čtyři u pódia. Přééésně! Tam, co balil Fanda důchodkyně…

 

Měl jsem výhodu, minule jsem totiž na Queen Street udělal kontrolu trhu, takže jsem tak nějak došel k přehledu, co kde maj. A bylo z čeho vybírat. Nakonec mi na to všechno stačila necelá hodinka a návštěva dvou obchodů. Vlastně tří, ještě jsem kupoval pohledy. A bylo hotovo. A spousta času k dobru…

Koncert tady tentokrát nebyl, na to maj asi vyhrazený jen některý dny, tak jsem zamířil na South Bank. Stejnou cestou, co minule, se mi ale nechtělo. Aby byla nějaká změna, vzal jsem to opačně. A ne za kasinem po ulici, ale hezky dole podél vody. Tahle stezka nám totiž minule ňáko unikla…

A byla to příjemná courka. Žádnej provoz, když nebudu počítat magistrálu vysoko nad hlavou, která ale nikterak nerušila. Jen chodci a kolisti, navzájem se poaustralsku respektující a vycházející si vstříc. Vedle cesty šplouchala voda pobřežním porostem a na hlinito-písčitým břehu se pohybovaly,… himl,… co to, toto? Ryby? Ještěrky? Cosi prapodivně vyhlížejícího a zcela zjevně obojživelnýho. A se tim hemžil celej břeh, až se hřbetní ostny blejskaly…

 

(Kajícně přiznávám, že mi následně Petr říkal, jak se to zove. Ale… Jsem stár a paměť už mi neslouží. Co si nenapíšu…)

 

Po překonání pěší lávky u Námořního muzea a nahlídnutí nahoru do Memorial parku, kterej byl minule zavřenej, ponořil jsem se naplněn klidem a pohodou pod vonící pergoly na South Bank a užíval příjemnýho odpoledne. Všude kolem spousta lidí, z větší části asi turisti z asijskejch zemí. Stejně jako já kochali se celkovým panoramatem Brisbane i krásou a romantikou nábžežní botanický zahrady. Někteří se rochnili ve vodě na písečnejch plážích zdejší plovárny, děcka skotačily na prolejzkách, pohoda, nikdo nikam nespěchal. A ani já ne, protože ještě pořád dvě hodiny času…

A tak přišla na přetřes myšlenka na pintu vychlazenýho pivka. Jak na zavolanou objevila se přímo přede mnou pravá rodinná hospůdka Plough Inn. Nešlo odolat…

 

Tady bych si dovolil malou odbočku. A vrátil se vlastně zase částečně o těch dvanáct let zpátky, kdy jsem přišel na chuť australskýmu pivu. Jasně, točej se tady i evropský, hlavně německý piva. Ale proč bych tu eurožbrndu pil, když si jí můžu dát i u nás? Navíc, když bych si jí ani u nás nedal, neb máme mnohem lepší piva. Tady si radši dám něco místního. Třeba pravý australský Pale Ale…

Pravověrnejm vadí, že zdejší pivo nemá moc pěnu a je přechlazený (stejně jako asi Billovi vadilo, že český pivo jí má, je ostrý a silný…). Jo, je to tak. Navíc i sklenice jsou podchlazený a pokrytý šedivákem, když to do nich točej. Inu, jinej kraj, jinej mrav. Ale prostě to k tomu patří. A osobně mi to nevadí. Naopak, chutná mi to zdejší pivínko…

Takže tak. Seděl jsem si tam na stoličce, pozoroval dobře zásobenej bar a cvrkot u něj, rugby na velký obrazovce, kriket,… OMG! Ten darebák něčím mastí míček a pak se drbe na kulách! To je unfair!…

A bylo mi báječně…

 

Holky taky skončily dřív, tak prej, esli i dřív nevyrazíme domů. Poslůchaj, děvčata,… jestli, tak klidně jedou, já dorazím. V klidu dopiju, dojdu na nádro, žádnej stres. OK? OK…

 

Stejně jako minule, i teď jsem se trefil do doby, kdy se vracela domů školní drobotina. To bylo zase pokoukáníčko! Ne, nejsem pedofil. Ani nedočkavej. Ale ty barevný školní uniformy, každá jiná, podle toho, z jaký školy ty děcka jsou… Zaved bych to i u nás, je to dobrej nápad. Někdo sice může nadávat na uniformitu a házení všech do jedný krabice, ale ono to potření sociálních rozdílů, alespoň po vizuální stránce, něco do sebe má. Mezi dětma určitě. Děti nemyslej politicky a dokážou bejt někdy hnusně upřímný. Takže si takhle aspoň nemůžou nadávat a závidět, že někdo je bohatší a někdo ne…

Akorát teda,… s těma uniformama je to prej i vcelku drsnej byznys, co říkal Petr. Bohužel na tom školy dost rejžujou…

 

 

Panečku! Jsem se zamyslel a už jsou tu Richlands. Musím vystoupit, bych nepřejel. Už se těšim dom, na vychlazený pivko. A na večeři, nějak mi vyhládlo… Je, hele,… holky! My nakonec jeli stejným vlakem, jen jsme o tom nevěděli. No, taky jsem nastupoval za minutu odjezd, žejo…

 

Večer jsme tenhle den zakončili slavnostníma haluškama a vínem. Příjemnej den, odpočinkovej, řekněme. A navíc úspěšnej, sehnal jsem skoro všechno, co jsem potřeboval. A nakonec došlo ještě i na to psaní. Zalezli jsme v deset do „officu“ a zvládli ještě kus práce. No,… dneska jsme si to pivko před spaním zasloužili…

O autorovi Pytlak

Nec diem, nec horae...

Další články

Pár pozvánek…

Pár pozvánek na zajímavé akce…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *