Home / Aktuality / Stav ohrožení: Káznice…

Stav ohrožení: Káznice…

… aneb Jedna dvě, pan Sloneček jde…

Pan Sloneček je smutný. Ou, jé, tuze smutný. Nikdo ho nemá rád, nemá žádné kamarády. Tady dole ve tmě a tichu, pořád dokola to samé. Někdo náhodou přijde, pan Sloneček ho chce obejmout a on utíká. Nechce se přátelit. I Kryštůfek, jedinej kamarád, zmizel. Chybí panu Slonečkovi. Jeho hravý křik, veselé oční důlky, jemné kudrnaté vlásky. Jeho vůně a chuť po kuřecím mase…

Ou, jé. Pan Sloneček je tuze smutný…

Asi jsem blázen, ale nechal jsem se ukecat. Po někdejší účasti v únikovce Stav ohrožení, pořádaný bandou fajn lidí z Milovic, Lipníku a okolí, poté, co jsem se nechal honit po lese mrtvákama, plnil šílený úkoly, hledal sérum a snažil se nenechat se nakazit,… jsem se nakazil. Ale nikoliv virem, kterej by ze mně udělal zombie. Nakazil jsem se nadšením a chutí vyzkoušet si, jaký to je zapojit se do týmu a nějakýho takovýho si zahrát. Pravda, pomohla tomu trochu i náhoda a fotka v kožeňáku a v gasmasce, kterou udělala vloni Majda v Altenbouli. No ale…

Aspoň vyzkouším něco novýho, pobavím se a užiju si to…

No, ale neni to zas až tak jednoduchý, jak si člověk myslí. A to jsem dorazil vlastně až na hru samotnou, všech těch příprav okolo jsem se nezúčastnil. Zatímco ostatní se pomalu rozmisťovali po trase, či se nechávali maskovat,… a že to povětšinou bylo teda dost fujtajbl,… stihnul jsem si projít celou trasu a udělat pár fotek. Jo, vlastně, ještě jsme stavěli stan, půjčenej od Hrošíka, a altán na startu. No ale to nebylo zas až tak moc to… Tento…

Uf, ale to horko. Kdyby tak zapršelo, nebo aspoň zafoukalo. Teklo ze mě proudem i normálně, natož pak, když jsem na sebe nahodil kožeňák a gasmasku…

Mimochodem, Mhuta by měl určitě radost, jakýho to dostalo využití…

Můj úkol byl vcelku jednoduchej, pohybovat se v temnotách a strašit kolemjdoucí. Dostal jsem dokonce natolik volnou ruku, že jsem se moh vlastně courat kdekoliv, dle vlastního uvážení. No, nakonec jsme ale zjistili, že nejlepší je zůstat v temnotách bejvalýho protiatomovýho bunkru, kde je tma hustá tak, že by se dala Cháronem krájet. Bejt zašitej někde ve výklenku a zjevit se v ten nejvhodnější okamžik, když kolem bude procházet už tak dost vyděšená skupina závodníků. Přejet čepelí nože po zdi nebo po pancíři, aby to vydalo tak typickej zvuk, že z něj běhá mráz po zádech. Vyrazit na návštěvníky a pronásledovat je temnotou, sápat se po nich a snažit se někoho ulovit. Kochat se vyděšeným vřískotem a úprkem do temnot, kde hrozí další a další nebezpečí…

Jen teda, musim říct, že strávit takhle v plynový masce a v černočerný tmě sedm hodin,… cywe, to by se z jednoho fakt stal deviant…

Ze začátku to moc neutíkalo, když se pak ale setmělo a začaly se zkracovat intervaly mezi jednotlivejma skupinama, šlo to mnohem líp. Navíc už jsme našli ten správnej grif a nejlepší postup, jak lidi vyděsit. A užívali jsme si to víc a víc, i když po těch pár hodinách jsme toho měli všichni asi plný kecky. Co si budem povídat, nejvíc mě potěšilo vyděsit Matěje s Filipem, statečný to gymnazisty, na který už před začátkem byl vyhlášenej rudej kód. Na druhou stranu ale klobouk dolu, zvládli to se ctí. I když všude dostali pořádnou čočku…

Jaká to ale byla úleva pak ze sebe po půlnoci ty hadry sundat a zůstat jen v propoceným tričku a kraťasech. Mno, ale poučení – příště suchý tričko s sebou. Byla mi za chvíli solidní klendra…

No a pocity takhle s odstupem? Super zážitek. A se těšim napřesrok, když to aspoň trochu půjde, přidám se zas. A třeba zase vymyslíme nějaký bejkárny, aby byly nějaký inovace. Protože dneska už se obyčejnýho mrtváka vlastně zas až tak moc nikdo nebojí. Chtělo by to něco reálnějšího. A se už něco rýsuje. Ale neprozradím…

Na závěr trocha veršíků z FB profilu. Pobavilo mě to, tak se chci podělit…

Nemůžu spát od těch dob, co měl jsem hroznou vizi:
Na jatkách těch kanibalských půlky figur visí.
Děsivý zvuk nože, kterak broušen po ocílce,
Nové ostří tiše krájí šunku z provinilce.
Ruka v kádi střeva pere, druhá špejle chystá,
Do klobásek patří tučný socialista.
Po šichtě, když kvelbem bloumám, zatahuju roló
Deset tisíc démonů v mé hlavě tančí kolo.

Zapomněl jsem zamknout chlaďák, ucítili odřezky,
Z každé mřížky od kanálu leze smraďoch nehezký.
Z mokvající mrtvoly kape roztok hnědý,
Někteří to chlastají jako protržený.

Nikomu zde nevadí na ovaru pihy,
Jejich krásu opěvují kulinářské knihy.
Mladá kýta vykazuje mnohačetné modřiny,
Vytáhli jí funebráci předevčírem z bažiny.
Propečené ramínko že má „nazi“ kérku?
Inspektorka potravin naň klade petrželku.
Et voila, Namaste! Je tu i Lev Šimák,
„Kadit už byla jste?“ tázal se, všivák.

Nakrojený kus se pohnul mezi údy na špalku,
Vzápětí však sebou plesknul skrz ochablou morálku.
K zemi ho táhne mordýřská pejcha.
Jaktože drzoun dosud tu dejchá?

Zákazníků chodí mi sem pestrá klientela
Ve frontě jim šustí křídla, šupinatá těla.
Zeleně jim z pysků kaní když prohlíží kotlíky
Ve kterých se dělá hašé, mozečky a brzlíky.
Do vesmíru rozléhá se vůně našich jitrnic
Ve vývaru kdo chobot smočí, stále žádá víc a víc.
Filantropové, fajnšmekři do morku kostí
Vědí, jak se vypořádat s přelidněností.

Kdo má radost infantilní ze hromady masa
Mongol, ujgur, árijec, ať se nenatřásá!
Postmortální flatulenci svěrač slabý ufoukne
Neškrtat a nerozsvěcet, sic nám to tu vybouchne!

Asi si nedovedu úplně představit, co dá práce takovou věc zorganizovat. A co sil a peněz to stojí. OK, závody taky nejsou nic jednoduchýho. Nebo expedice třeba. Ale tohle je přeci jenom specifická záležitost. Hraje tu velkou roli lokace, zázemí, materiál, nadšení všech zúčastněnejch… Ale taky nasazení a nadšení závodníků…

Každopádně, když pak přijde na věc, stojí to za to. A bejt v takovým případě, jak se říká, „v týmu“ (tedy insider neboli vnitřník…) je pak velice potěšující. A vlastně motivující…

Pár fotek (ale je to jen mobil, takže…)

Ofiko fotky (by Sorrowdy)…

Nikčo a ostatní, sakra dobrá práce. Dík, že jsem se moh přidat a drobně přispět k úspěchu. Počítej se mnou i nadále…

O autorovi Pytlak

Nec diem, nec horae...

Další články

Přistání skrz mraky a mezi skalami na Novém Zélandu

Přistání skrz mraky a mezi skalami

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *