Home / Aktuality / Possumové, kam se podíváš…

Possumové, kam se podíváš…

Včera jsme toho zvládli opravdu hodně. Ale taky nás to řádně unavilo. Proto jsme si opět naordinovali klid. Žádný násilí, plácnout sebou u poolu… Prostě typickej australskej odpočinkovej den…

 

Ráno bylo všude totální mrtvo. Je teda fakt, že poslední dny vstáváme s Fandou vcelku brzo, asi jak se posunul doma čas ze zimního na letní. Nevadí ale, zase se daj dohnat nějaký resty, něco si přečíst, pokonverzovat přes CosedějeApp s rodinou, pochutnat si na ranní kávě, napsat pohledy…

Dneska si ten fyzickej odpočinek prostě zasloužíme…

 

Nicméně jsme den i tak začali lehce akčně, něčím tuze příjemným a zajímavým. Sousedka Petrina má kozy. Teda,… na tom asi neni nic tak překvapivýho, žejo, ale já zrovna myslim dvě. Jako že živý. Rohatý. Na svým pozemku. A k tomu i několikero kusů místní havětě. Sedm klokanů a tři possumy. Petr nás tam vytáh, jestli si je chceme vyfotit a pohladit…

Tyjo, zážitek, toto! Possumové jsou úžasný mazlíci, trošku vykulený, ale nádherný. Jemnňoučký na omak, s dlouhým chápavým ocasem (a stejně tak dlouhým nechápavým výrazem ve tváři…). Trojčata, pojmenovaný Tic, Tac a Toe. A docela slavný, právě pro ten svůj počet. Obvykle totiž prej possumové maj maximálně dvě mláďata najednou. Dokonce jsme od Petriny dostali i jeden výtisk novin, kde se o nich píše. Říkaj jim Tricky Trio…

Stejně úžasný jsou samože i klokani. Wallabíci. Většina se nás bála, takže k nám nešla, až na dva jedince. Toho největšího, cca metrovýho vůdce smečky a jednu menší samičku. Nechali se uplatit chlebem i pohladit, ale… Vychcánkové to jsou, jen co je pravda. Když je hladíš, chňapnou předníma po tvý ruce a přesunou si jí na břicho, že chcou drbat tam. A samým blahem pak se zarejvaj drápkama do tvý ruky a škrábou. Jak je horko a člověk je zpocenej, tak to ani nepřijde, ale dokážou rozškrábat ruce do krve…

No,… takže další suvenýr z Austrálie. Ale zase, kdo může tvrdit, že ho podrápali klokani…

 

I přes to zranění z boje,… a doufám, že za to od načálstva dostanu Purpurový srdce nebo aspoň čokoládovej bonbón,… neupadalo pracovní nadšení ani o píď. Po večerní pracovní návštěvě u Stáni Bilek přes ulici sepsal jsem pro ní několikero článků, aby je mohla dát do Krajanskejch listů, případně o nich promluvit v radiovysílání pro Čechoslováky v Austrálii (původně jsme tam měli jít požvanit i my, ale zaplať ptakopysk, nevyšlo to… Páč já a mluvit veřejně, navíc do rádia, to by mi asi hráli…). Zvládnul jsem i psaní pro naší generální konzulku Hanku Flanderovou. A dokonce i pro A/Cdre Robinsona, velitele RAAF báze Amberley, i když to byla zase trochu maturita z angličtiny. Odpolední poležení u poolu, pokec ve vodě s lahvinkou vychlazenýho piva, hrátky s Bellou a Donem,… to byla odměna vpravdě zasloužená…

Vůbec toho tady s Fandou pracovně zvládáme víc, než jsme čekali. A přitom si všichni čtyři v pohodě stíháme i užívat všeho, co nám krásná a přátelská Austrálie nabízí a co je nám na dosah. A to je dobře, bude na co vzpomínat…

 

 

No a že jsem toho napsal pro tentokrát dostatečně, dovolil jsem si večer ten luxus neusínat s přitisknutou hlavou na klávesnici počítače. Poseděli jsme nad vínkem, pobavili se, Frankie dodal i nějakou tu kulturní pěveckou vložku,… neni to paráda, toto? A dokonce, snad poprvé řízeně, šli jsme spát před půlnocí…

 

O autorovi Pytlak

Nec diem, nec horae...

Další články

Bývalá čs.sparka Mig-23U v USA

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *