Home / Starý pilot / Ostrá střelba letištního dispečera

Ostrá střelba letištního dispečera

Ostrá střelba letištního dispečera

 

Jeden z pilotů se v době socialismu rozhodl ilegálně opustit republiku. Schoval se v hangáru a společně se svým technikem připravili letoun pro přelet za hranice. Při přípravě letounů na ranní létání příštího dne Arada nahodili a odletěli směr Rakousko. Rozzlobený velitel letectva nechal okamžitě vybavit všechny kontrolní věže na letištích kulomety a nařídil střílet po letounech startujících mimo letový plán.

Shodou okolností jsem se v té době čerstvě oženil a měl jsem domluvenou první návštěvu mé manželky v Trenčíně. Měli jsme domluveno, že na ní počkám na nádraží. Nečekaně jsem ale dostal rozkaz přeletět s jedním letounem do dílen v Piešťanech a přeletět jiný letoun zpět. Vše časově vycházelo. Přistál jsem v Piešťanech, předal letoun, převzal jiný a odstartoval. Jenže se objevila závada, nešel zavřít podvozek, takže jsem musel zpátky a rychle přistát. Nebyla doplněna hydraulika a závada se musela odstranit. Chvíli trvalo, než se hydraulika doplnila, ale já jsem potřeboval startovat, abych stihl manželku na nádraží.

Ještě horší bylo, že uplynul povolený čas letového plánu a dispečer mi dal zákaz startu. Co teď? Žena bude čekat na nádraží v Trenčíně a já jsem na letišti v Piešťanech. Nikoho tam nezná, neví, kam má jít. Tam jí nemůžu samotnou nechat. Rozhodl jsem se nahodit motor a rolovat na start i přes zákaz startu a bez plánu letu.

Roloval jsem tedy přes celé letiště kolem dispečerské věže. Dispečer na mě z věže mával červeným praporem, protože jsem mu rádiem neodpovídal. Viděl jsem vojáka na startu, jak běží k manuálnímu telefonu a bylo mi vše jasné. Když jsem přiroloval na start, voják mi ukazoval, abych vypnul motor, ale na to jsem také nereagoval. Prostě jsem chtěl odstartovat a jít na to nádraží pro manželku jako bych tušil, že bude v problému. Když jsem nereagoval na příkaz vypnutí motoru, voják na startu se chytil křídla mého letounu. Ukazoval jsem mu, ať se pustí a pomalu jsem přidával plyn a startoval. Chvíli jsme „drželi skupinu“. Dokud mohl, utíkal podél letadla, ale pak byl letoun rychlejší a jak pustil křídlo, svalil se. Vzápětí jsem vytočil motor do plných otáček.

Startoval jsem opět kolem věže a po očku jsem zahlédl, jak dispečer zuřivě odplachtovává kulomet. Když jsem se odlepoval od země, viděl jsem první ohnivé trasírky míhat se kolem mne. Po zaklapnutí podvozku jsem potopil letoun mezi první domky u piešťanského letiště. Komíny domků jsem měl nad sebou a v pěti až deseti metrech nad zemí jsem tím unikl dispečerské palbě. Mezi domky totiž dispečer střílet nesměl. Měl jsem krásný čas na to, stihnout ještě manželku. Na mou žádost o zařazení do okruhu na přistání v Trenčíně jsem od dispečera obdržel nestandartní odpověď. „Ty vole, ty máš průůůůůser. Už je všechno nahlášeno až v Praze“.

Jel jsem rychle na nádraží pro manželku. Šťastný jsem jí vyzvedl celou vyplašenou, protože se před ní na nádraží předváděl nějaký exhibicionista. Jak ale vyžehlím ten můj průser, jsem netušil. Čekal jsem na následky, které se ale nedostavily. Osud mě následně opět podržel a vstoupil do hry.

Přesně v době mého divokého startu se v Prostějově srazily dva letouny, Mezek s bitevníkem. V Mezku byl můj nejbližší kamarád Honza, fajn kluk. Díky srážce letounů v Prostějově se na můj případ téměř mimořádné události zapomnělo.

Jan Hans Voráč

O autorovi Frankie

Další články

Z.Kadlec – Ložisko za půl milionu

Z.Kadlec – ložisko za půl milionu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *