Home / Aktuality / Operace Elsabe…

Operace Elsabe…

… Krycí jméno B 5…

Nevstupujte! Není zde nic, co by stálo za to zemřít…

(Drobný upozornění na začátek. V následujících řádcích použiju některý informace, případně lehký výcucy ze stránek, který se týhle lokalitě venujou. Jednak to budou webovky společností CMA Laco Lahody, druhak webovky asi nejlepší, co se týhle věci týká – richard-1.com Romana Gasziho. Plus pár fotek a slov od Jackvéze, vanHoutena a dalších kamarádů z 1. MBKG… Snad se nebudou hněvat… Jinak ale rozhodně nejvíc nejlepší je to tady…)

Důl na vápenec, ve kterým za 2. světový války tisíce vězňů vybudovaly obrovskou podzemní továrnu. Kilometry chodeb, sály s charakteristickými betonovými žebry i menší vyzděný místnosti, umývárny, záchody, zvláštní ponurá atmosféra, chlad z podzemí, skutečnej, pocitovej i duševní. Tíseň…

Podzemní továrna Richard, legendární lokalita pro jeskyňáře i dobrodruhy. Dnes zejména pro ty, kteří mají již poněkud sebedestruktivní sklony. Neb jak pravil onehdá při besedě v Milovicích Laco Lahoda, kdo vstoupí do hory, má dnes už cca 40% šanci, že mu něco spadne na hlavu. Ze stropů odpadávají balvany od malejch kamínků až po ohromná „víka na rakve“. Mohutná betonová žebra se prohýbají a praskají. Zdi se bortí. Dnes je důl silně nestabilní a velice nebezpečnej, spousta chodeb, který se daly před deseti, dvaceti lety projít, je dnes uzavřená obrovskejma závalama. Obrovský tlaky a brutální destrukce podzemí. Tam je to skoro na jistotu…

Jak tenhle komplex podzemních továren vzniknul? Vcelku logicky. Jak narůstala a mohutněla letecká ofenziva Spojenců za druhý světový, musela se válečná výroba přesunout někam, kde na ní bomby nedosáhnou (nepočítám ovšem anglický Grandslamy a Tallboye…). A decentralizovat. Takže, jak pravil ve svý knížce Velkej cirkus Pierre Clostermann, využili Němci každou možnou díru v zemi. Tudíž se bejvalý hlubinný vápencový lomy pod Bídnicí,… celkem původně tři samostatný…),… vyloženě hodily. V roce 1943 bylo rozhodnuto je využít a vybudovat zde rozsáhlej podzemní tovární komplex pro firmy Auto Union a Osram… Motory Maybach pro těžký tanky a tak…

Ze tří komplexů podzemních továren podařilo se v letech 1944-1945 dokončit jen jeden, označenej Richard I.. Pracovalo v něm na 700 vězňů z místního koncentráku, kterej byl pobočkou hlavního lágru ve Flossenburgu. Za ten rok, kdy se továrny budovaly, plus během výroby, kdy byl uplatňovanej pro nácky typickej přístup „Vernichtung durch Arbeit“ – zlikvidovat prací, zahynulo zde na 5000 lidí…

Po válce se v těžbě pokračovalo, od roku 1947 až do roku 1963, byť už jen v omezený míře. Armáda samozřejmě mezitím zkoumala možnosti využití již vykutanejch prostor, byť už tehdy poměrně nestabilních. Nakonec bylo rozhodnuto využít část podzemí, označenou jako Richard II., na plánovaný úložiště radioaktivního odpadu. To bylo vybudovaný v roce 1964 a funguje zde do dneška (SÚRAO)…

O tom ale víc na výše uvedenejch webech, nechci zacházet do dalších podrobností. Jistý je, že celej podzemní komplex víc jak 30 kilometrů chodeb byl, je a s ohledem na postupný působení zubu času i zůstane opředenej řadou tajemství…

Podzemí pod Radobýlem a Bídnicí, těsně nad Litoměřicema, mě lákalo už dlouho. Tajemství, záhady, tisíce bloudících duší,… i přes varování všech, o kom jsem s tím mluvil. Nakonec jsem to nevydržel a vyrazil vstříc nebezpečí. Radši sám, kdyby náhodou, abych neohrozil někoho dalšího. Pro jistotu jsem o tom ani nikomu neříkal předem, protože si dovedu představit, jak by to dopadlo. Jasně, tahle varianta byla zcela jistě padlá na hlavu a všichni, kdo mě teď označej za kreténa maj bezpochyby pravdu. Ale… Jsou věci, který nevysvětlim ani sám sobě. Prostě mě to tam táhlo a ještě určitě potáhne…

Táhlo mě to do útrob hory tím víc, čím blíž jsem byl k hrozivýmu otvoru metr na metr, z něhož poměrně silným proudem táhnul mrtvej chlad. Možná snad i ty duše volaly, pojď mezi nás…

I proto jsem se nebál, prostrkujíc svoje tělo durch do temnoty. OK, nemám v podstatě žádný vybavení. Nemám mapu, helmu, teplý oblečení. Věřím duchu podzemí, že mi dopřeje vstoupit i vystoupit ve zdraví, pozdravit duše mrtvejch a uctít jejich památku. Oni všichni vědí, proč jsem se sem vydal…

Vstoupit do podzemí, pokud se tady člověk vyzná, dá se mnoha způsoby. Já si vybral ten nejjednodušší a nejznámější (Proto se ani nebojím o tom a o něm psát, je známej a provařenej…). Ihned, jakmile jsem se octl za stěnou, otevřela se přede mnou tísnivá temnota. Poměrně prostorná hlavní chodba D i vedlejší Céčko, mizely po pár desítkách centimetrů v temnotě. Jen vlastní dech, kroky, kapky…

Někam se tady vydat, bez mapy, jen po paměti,… to je, řekněme,… no, holá sebevražda asi ne, pokud člověk bude koukat kolem sebe a fakt nepoleze bez rozmyslu dál a dál. Držel jsem se jen dvou hlavních chodeb a jen sem tam nahlídnul do některý z bočních štol, Kam oko dohlédlo, či noha došlápla. Místy to nešlo, pro závaly a nebo neprostupnou vodní hladinu. Navíc, přeci jen si člověk rozmyslí, jestli někam vstoupí, když kamenný bloky na stropě jsou zcela jasně a viditelně popraskaný a hrozí sesuvem (což je poměrně bláhovej argument, neb se tady může odporoučet kdykoliv cokoliv…). Nakonec jsem se dostal až k velkýmu závalu na Déčku, kdes kolem odbočný chodby 99. Odvaha pokračovat dál mě pak opustila, při pohledu na nosníky, prohejbající se pod tíhou masivu. Možná je štěstí, že jsem v tu chvíli nevěděl, jak blízko nacházím se k památnýmu sloupovýmu sálu. Nic se nemá přehánět. Pokoušet osud víc, než je zdrávo a víc, než duchové místa dovolí…

Jako poděkování duchům, že mě nechali dojít bezpečně až na toto místo a pak se i vrátit zpátky na světlo boží, jako úctu všem lidem, kteří zde zahynuli a na památku Wapuska, zapálil jsem tady tři svíčky. A věnoval všem tichou modlitbu…

Všemohoucí Bože, ty jsi Pánem nad životem i smrtí. Stojím zde proto před tebou a prosím:
Ujmi se všech, kteří zahynuli lidskou zlobou, pýchou a sobectvím. Přijmi do své náruče všechny ty, kteří svůj život obětovali a shlédni ve své lásce na ty, které o život připravila odvaha a statečnost. Smiluj se nad těmi, kteří zemřeli zbytečně a nesmyslně. Odpusť pro své milosrdenství také těm, kteří ve své slabosti a omylnosti ztratili život za věci nespravedlivé. Otevři své království spravedlnosti a pokoje všem nevinným obětem. Prosíme tě, Bože, vyslyš mne skrze Pána Ježíše Krista, neboť on jako první z těch, kdo zemřeli, vstal z mrtvých. Amen…

Na světlo boží dostal jsem se opět po nějaký hodině v podzemí. Po předlouhý hodině, neb v temnotě čas ubíhá úplně jinak než na povrchu. Zbývalo mi prohlídnout ještě další dvě tajemný místa v okolí Richarda – bejvalý krematorium těsně za městem a o kousíček vejš po cestě pak tajemnej zámeček Pfaffenhof. Opět místa, kde ztracený duše nevinnejch obětí stojí v zástupech a čekají na spasení…

Pfaffenhof, známej taky jako Fafák nebo Veveří, stojí kousek od silnice. V hlubokým křoví a stromoví, skrz něj neni už pomalu vidět. Za války tu sídlil SS – Führungsstab Komando B5, (kterej měl svý „detašovaný pracoviště“ přímo u továrny Richard I – nedaleko od vchodu do podzemí…). Hodně drsná parta šmejdů… jenže dneska už je z celýho zámečku toliko ruina. Co nezničil čas, dokonal člověk. Smažka, chaťák, zlatokop, nebo jen pátrač po záhadách a tajemnu. Žádný ukrytý poklady, tajný chodby, dokumenty a podobně tady ale nebyly a nejsou…

A krematorium? Terezínský a ústecký nestačilo likvidovat oběti z koncentračního tábora a z popraviště. Navíc se ke všemu strádání, mučení a vraždám přidala tyfová epidemie. Proto byla v únoru 1945 na další „využita“ sušárna bejvalý cihelny u silnice Litoměřice – Michalovice. Dvě pece vytápěný koksem a udávaná kapacita šest těl denně (v plným provozu se však v pecích spalovalo vždy po pěti tělech svázanejch drátem k sobě najednou…). A tak se tady podařilo zlikvidovat za jedinej měsíc provozu přes 400 obětí! Poslední ještě 3. května 1945 po poslední hromadný popravě v Terezíně…

Fotogalerie – 1. MBKG…

Fotogalerie – Pytlák…

Má cenu k tomu něco víc dodávat?…

Nebudu kohokoliv nabádat, aby se do těch míst vydal. Jak už psáno na začátku, není tu nic, za co by stálo za to zemřít. Pokud ovšem…

Zvláštní bonus, ta smrt. Nesmrtelný zdá se smrtelník sám sobě…

Sečteno…

Znásobeno…

Podtrženo…

Zaklapnuto víkem rakve…

Tma, ve tmě tmoucí, děsí nesplněné sny…

Ale já žiji a odhodlaně vítám nové svítání…

(lehce upraveno dle vlastní potřeby, ale původně od paňčelky Dády Sofie Molínové…)

O autorovi Pytlak

Nec diem, nec horae...

Další články

Když sáhnete vedle a vytáhnete stop kohout místo klapek, jde o kejhák

Breburda- někdy jde o kejhák

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *