Home / Aktuality / Odešel Pavel Toufar…

Odešel Pavel Toufar…

Mise Daidalos – Malá vzpomínka na velkého propagátora kosmonautiky

11.05.2015

… Branou do vesmíru historií ku hvězdám…

   Po ukončení československé účasti na programu Interkosmos bylo v rámci potřeby pokračovat ve výzkumu a využití vesmíru rozhodnuto zpracovat studii proveditelnosti konstrukce a provozu pilotované kosmické techniky v ČSSR. Po schválení základního záměru v roce 1983 postupně vznikly konstrukční plány dvou vesmírných lodí odvozeného systému Spiral. Po několika misích (tehdy ještě československého) kosmoplánu Ikaros, zaměřených především na výzkum technologií a zkoušky letových vlastností (jednalo se totiž o zcela novou a poněkud odlišnou konstrukci, vycházejících z finančních i provozních možností ČSNKA…), byly zahájeny práce na vylepšeném stroji, nazvaném Daidalos. Na přelomu tisíciletí byly zahájeny letové zkoušky. Mezitím byla v rámci vesmírného programu ČR vytyčena další meta – dosažení měsíce a zřízení lunární základny…

 

Nestává se často, abychom nezávisle na sobě přišli v ten samý okamžik na tutéž myšlenku. Avšak při zhlédnutí upoutávky na výstavu Gateway to Space (Brána do vesmíru) na pražském výstavišti zrodila se v hlavách „Třicátníků“ jasná myšlenka. Tam se musíme vydat a zcela určitě s dětmi…

Na našem rozhodnutí nic neměnil ani fakt, že z finančního hlediska máme možnost přispět na vstupné pouze jedné jediné třídě školáků. Výběr byl vcelku jasný – původně plánovaná výprava se čtvrťáky paní učitelky Králové na základnu v Čáslavi se neuskutečnila z důvodu konání letošního Dne otevřených dveří. Proto jsme právě tuto třídu pozvali k cestě do vesmíru…

 

Po dlouhých přípravách, do nichž se krom členů naší milovické Odbočky 30 zapojili i kolegové z pražské Odbočky 26 a sami organizátoři výstavy, vyrazili jsme tedy s dětmi slunečným pondělním ránem na holešovický „kosmodrom“. Aniž by ti nejdůležitější účastníci mise, milovičtí školáci, tušili, jaká překvapení se na ně chystají…

 

Začínali snad něco tušit, když se před začátkem mezi námi objevilo několik kolegů z Odbočky? Včetně samotného předsedy pplk. ing. Lenerta? Kdo ví? Každopádně, jsouce uvítáni plk. Ing Pelčákem, československým kosmonautem, předsedou pražské Odbočky 26 a místopředsedou Svazu letců ČR v jedné osobě, a Ing. Toufarem, spisovatelem, publicistou a zároveň kurátorem výstavy, již jim muselo býti jasné, že to dnes nebude školní výprava jen tak ledajaká…

 

Výstava, rozkládající se na 3000m2 Křižíkových pavilonů B a C, byla,… ne, vlastně ještě je, neb trvá do konce června,… rozdělena na několik tematických částí. V podstatě podle historických etap dobývání kosmu, od prvních fantastických nápadů až po současnost a blízkou budoucnost. Tedy hned po vstupu, byli jsme vrženi o 150 let zpět, kdy pan spisovatel Jules Verne napsal jeden ze svých excelentních románů Ze země na Měsíc (De la Terre à la Lune, 1865…). A kousek později, kdy maličkatý Wernerek rodičů von Braunových plnil zápisníčky výpočty a malůvkami, aby posléze vyzbrojil dětský vozíček raketovým pohonem a způsobil tak menší poprask v rodné vísce. Ano, ten Wernerek, jenž se později stal otcem německého raketového programu, tvůrcem smrtonosných zbraní odplaty V-1 a V-2 a nakonec hlavním konstruktérem raket amerických, které vynesly astronauty až na Měsíc…

Prohlédli jsme si expozici, zabývající se prvními úspěšnými výpravami do nadoblačných výšek, kde již obloha nezesvětlá ani za bílého dne. Nad hlavami znovu zazářila lesklá koule sovětského Sputniku, první umělá družice v dějinách, doprovázená americkým kolegou Explorerem. Připomněli jsme si i cesty prvních živých tvorů na oběžnou dráhu, následovaných po dlouhém čekání a zkouškách prvními lidmi (I když i oni byli v podstatě pověstnými zkušebními králíky…). První americké i sovětské skafandry, tak jednoduché a nedokonalé oproti těm současným, první pilotované kosmické lodě…  Mimochodem, také Vám Gemini připomíná velkou lahev na prací prostředek? Stejně tak ale kabina prvních lodí Sojuz vypadá spíše jako kříženec cisterny a batyskafu…

Hovořil jsem o cestě na Měsíc? Myšleno o letu astronautů v kosmické lodi Apollo, umístěné až na samém vrcholku gigantické rakety Saturn 5? Respektive o cestách, bylo jich přeci povícero, jak známo. S těmi jsme se mohli seznámit též. A co víc! Ve stínu zhruba třicetimetrového (?) funkčního modelu výše zmíněné nosné rakety, v sousedství zářícího Roveru, lunárního vozidla, na němž astronauté brázdili zvrásněný měsíční povrch, dostali jsme neopakovatelnou šanci se tohoto věčného souputníka naší krásné modré planety dotknout! Myslím, že se mezi námi nenašel nikdo, kdo by si na měsíční kámen nesáhl…

Této jedinečné chvíle, kdy jsme se i my doslova dotkli mimozemského prostoru, využili jsme ještě k jednomu malému překvapení pro naše školáky. Sice dalo chvilku práce je všechny nashromáždit na jednu hromadu, ale pak…

Za přítomnosti již zmíněných vzácných hostí byla jedna ze žákyň oficiálně a slavnostně přijata do Svazu letců ČR. Z rukou pplk. Lenerta převzala svoji legitimaci a stala se tak nejmladší regulérní členkou této stavovské organizace. Zároveň pan plk. Pelčák vylosoval šest šťastlivců, kteří byli vybráni jako posádka v úvodu zmíněného českého kosmoplánu Daidalos. Tito obdrželi drobné dárky a také certifikát, podepsaný mimo jiné i paní Říhovou, místostarostkou Milovic. No a jako správní kosmonauté, absolvovali i focení s profesionálním fotografem…

Společná fotografie celé výpravy, nyní již posádky a pozemního týmu mise Daidalos 2015, vznikla pak o pár metrů vedle, v sousedství jednoho z oddílů vesmírné orbitální stanice Mir a víceúčelové pilotované lodi Orion (původně vytvořené pro účely plánovaného obnovení letů na Měsíc…)…

 

Jaké pocity musel v sobě asi pan plk. Pelčák mít, při prohlídce (jistě, že ne první…) orbitální stanice? Zejména, když on jediný z nás tady na místě mohl objektivně porovnat velikost tohoto tělesa se „svojí“ lodí Sojuz-28. Jako by člověk vylezl z krabičky od sardinek a nastoupil do autobusu. Ale pokrok holt nezastavíme. Nám se naopak z pobytu uvnitř tohoto kolosu poněkud zatočila hlava. Marně teď, při pohledu na fotografie, přemýšlím, kde je vlastně nahoře a kde dole. Na oběžné dráze kolem Země je to totiž úplně jedno…

Nuž, přátelé, popojděte o kus dále, občerstvěte se mrkvičkou, vypěstovanou našimi kosmonauty, a ať Vás provází síla…

 

Správné kosmonauty, ještě než dosáhnou mety nejvyšší a vydají se ku hvězdám, čeká nejprve předlouhý výcvik. Bylo tomu tak od samých počátků dobývání vesmíru. Proto na závěr pobytu v holešovické Hvězdné vesničce vyzkoušeli jsme na vlastní kůži byť jen maličkatý střípek toho, čím ve skutečnosti musí tito vyvolení vyslanci planety Země projít. Pro nás to navíc byla jen zábava, bez jakýchkoliv následků, kdyby se něco nepovedlo. Rozloučili jsme se s pány Pelčákem a Toufarem, poděkovali jim za skvělý zážitek, a zatímco oni vyrazili následně za svými dalšími povinnostmi, my usedli do kokpitů vojenských stíhaček a svedli nespočet cvičných soubojů. Na trenažéru raketoplánu vyzkoušeli jsme si snad tu nejtěžší část celé mise, přistání na zemi. Upoutáni na výsuvnou plošinu přišli jsme na to, jak je složité něco přimontovat, když se člověk neustále pohybuje a nemá pevnou oporu (ani neuvažujeme o tom, že ve stavu beztížném, navlečen do skafandru je kosmonaut řádně neohrabaný a vše ho stojí spousty sil…). No a ti nejodvážnější nakonec neváhali absolvovat i krátkodobý pobyt v gyroskopu, pomučit své tělo a vnitřnosti současným náhodným otáčením po všech třech osách. Dlužno ovšem dodat, že to všichni odvážlivci zvládli bez ztráty kytičky i svačiny…

 

Fotogalerie – Jo Wood…

Fotogalerie – Pytlák…

Vše ke stažení v původní velikosti zde… (balíček ve formátu .RAR o velikosti cca 1,2GB)

 

No,… a to bylo vše. Děti odcházely domů nadšené, my dospělí též a navíc s příjemným pocitem, že se tato „vesmírná mise“ vydařila. Pravda, teprve nyní byl čas prohlédnout si výstavu ještě jednou a pořádně, ale to k podobným akcím prostě patří…

Rádi bychom tímto poděkovali všem kolegům a přátelům, kteří se zúčastnili a pomohli tento výlet uspořádat. Panu Lenertovi, jenž neváhal přicestovat až z daleké vísky velkomoravské, pánům Pelčákovi a Toufarovi, kteří nás výstavou provedli, Ing. Davidu Ratajovi za nádherné fotografie… Hlavně ale paní učitelce Králové, paní učitelce Brynychové a dětem. Byli jste úžasní a bylo nám s Vámi báječně…

 

   Co se týká úvodu tohoto článku, jedná se o fikci, to není třeba zakrývat. Pro potřeby tohoto článku vypůjčili jsme si a upravili něco málo z díla jednoho našeho přítele v kategorii „What-if?…“ Nicméně, kde je psáno, že se jednoho dne nemůžeme dočkat reálné podoby této myšlenky? Možná,… kdo ví,… jednou někteří z našich potomků usednou do kabiny skutečné vesmírné lodi a vydají se branou do vesmíru na svoji cestu ke hvězdám…

O autorovi Pytlak

Nec diem, nec horae...

Další články

Když sáhnete vedle a vytáhnete stop kohout místo klapek, jde o kejhák

Breburda- někdy jde o kejhák

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *