Home / Aktuality / O Zlatou střílničku…

O Zlatou střílničku…

… aneb Velká cena Ředitelství opevňovacích prací…

Branky, body, pussy, 13. 4. 2019: „A Zlatou střílničku v letošním ročníku Velké ceny Ředitelství opevňovacích prací získal po napínavém boji… Střelec, od plzeňské 2. roty kanónů proti útočné vozbě… V dramatickém rozstřelu jen o pár bodů prohrál a 2. místo obsadil Jirka Kobza-san od 8. Kiheitai…“

Sobecky tímto prohlašuji, že mám radost. Ne že bych Milanovi přál, že bude muset (ostatně jako každej rok) opravovat, ale zas to jednou neni na mně. Buehehehe…

Musim říct, že to fíření v Alten Bunzlau bylo letos nějaký příjemně na pohodu. Všechno v klidu, žádnej stres a spěch, žádný nervíčky na pochodu a tak. Normálka jsem si našel i čas na to, plácnout sebou do trávy a z povzdálí pozorovat cvrkot nad hrnkem horkýho machometána. No nejni to paráda? A to jsem vlastně do poslední chvíle nevěděl, jestli vůbec budu střílet, táhli jsme s dětma věci vlakmo tam i zpátky a ještě poslední dvě noční byly venkoncem na pussy. A víte, pane redaktore, co to znamená v češtině „pussy“…

Původně jsem měl v úmyslu vzít shelter, že přespím na střelnici. Počasí mělo sice tak trošku haprovat mezi jarem, zimou a velkou zimou, ale to by se zvládlo. Jak by řekla Chico, jsem přece geroj, ne? Děcka by se vyspaly v boudě a bylo by to. Avšak upozorněn na fakt, že bouda už je v podstatě obsazená a ještě navíc tam bude spát akorát Střelec (z čehož jasně plyne, že nikdo další v okolí tří kilometrů od epicentra se skrz jeho chrápání nevyspí…), drobek jsem to přehodnotil a se domluvil s Padavčatama. Navíc měl přijet i Jackvéz s Veve a Viky, tudíž z toho koukal super den a super večer. Plus samože spousta záslužný činnosti, jako například příprava sobotní večeře (na což už se po několika takovejch večerech vlastně těšim) a hlavně socializace drobotiny a náprava pozůstatků nedůsledné výchovy jejich matek. Nehledě na to, že jakmile večer zadují zvukové chrliče, je prostě nálada o několik stupňů vejš…

Postižen zbabělým hendikepem nemohl jsem použít ku závodění Zvony z Kotary. Což je mrzuté, doufejme však, že pouze dočasné. Když zahlaholí Zvony z Kotary, má to totiž tu správnou šťávu. Naštěstí Kalous s dostatečným předstihem zapůjčila Krysobijku, tedy bylo čím střílet. Je to sice v podstatě jen malorážka, nicméně milá a příjemná hračka, navíc spolehlivá (neb made in Marvan Armory Unltd.). Moc se ještě neznáme, měl jsem ji k dispozici teprve podruhé. Nebylo tak co ztratit. A snad i proto ten vnitřní klid a pokoj. A po pár morálně a psychicky chudších závodech zas i chuť do focení a natáčení…

Na mířenku na yorka nastupoval jsem především s myšlenkou odstřílet na první dobrou. A to se podařilo. Všechno na první křísnutí, paráda. Po posledním Krocanovi jsem věděl, že flinta nese dobře, musím jen já doladit míření a přepnout dvoulaufový oko na jednolauf. V prosinci byl soustřel skvělej, ale moc doleva. Takže jsem tentokráte mířil na čistej střed. A nakonec to díky tomu bylo vlastně jen o vejšce. Je to lehká holka, takže trošku nadskakuje. I tak to bylo za 18 bodíků, což nebylo marný…

Navíc jsem díky tomu zjistil, že musím mířit níž. A to se následně přetavilo ve vynikající výsledek na akčních stejdžích. Honit čas proti rajflím nemělo cenu, přestřílet je na přesnost taky ne. Prostě drážky byly, jsou a budou vždycky lepší. V klidu a beze spěchu a vono to šlo! Gongy zvonily jedna báseň! Nakonec to bylo s jedním myšákem na každý…

A jako bonus, když už teda tu Zlatou střílničku vyhrál starej Gunnar, jsem aspoň zapálil ten papundekl v obložení. Buehehehe…

Káju čajem hasiti viděti = týden psychické blaženosti míti…

Díky cestování vlakem netahal jsem spoustu kravin navíc, to bylo dobrý. Bohužel jsem moh vynechat v klidu i psací soupravu, anžto mesyjé l´president všechny diplómy komplet vytisknul. Himl, to vědět, nevejstoval bych čas a ještě si buď bouchnul, nebo šel s Majdou a Štěpkou udělat nějaký fotky, ja se domlouvalo původně. Takhle jsme se na to dostali až po vyhlášení výsledkůch a kadlovarský losovačce… Tedá,… tombole… Nebylo na to tudíž moc času a ještě nešly použít dýmovnice. By taky mohla dorazit protichemická jednotka, když je kasíno za bukem. Pár fotek jsme udělali, ale bez Štěpky. Přesunuli jsme se do trávy a tam po minulejch zkušenostech radši nelezla. Aby si zas nepřivezla domů nějakou alergickou vyrážku…

Mno,… stejně jak splácala pátý přes devátý a zatloukla to jitrnicí a kočkoládou, byla zelená jak sedma…

Večíry u Padavčat zapsaly se již do dějin a každým rokem přibejvaj další a další kapitoly. Třeba o tom, jaký je horko nad sporákem, když se dělaj halušky se slaninou, cibulkou a nivou. Jak u toho chutná Zlatopramen a jak se rychle vypařuje. Jaká to je paráda, když Kája hrábne do svého banžou, Motýl k tomu vytáhne foukačku, Jackvéz pádlo a Matěj s Bajbojkou se střídaj o kulele. Jak se skvěle popíjí na zdraví a úspěšný vývoj nově narozenýho synka, hrdě a statečně, páč Republica musí padnout. Jak se dá skvěle prokecat noc nad hektolitry Staňova Merlotu. Jak libě to zní, když Majda s Lucinkou chrápou v Dolby Stereo. Jak příjemná je massage krční páteře a že karty nežlou a runy už vůbec ne, ale musíš tomu věřit…

A tak. Kdo nezažil, nepochopí. Ani dyž „vzůru nohama“…

Fotky od…

… Štěpky, Báry a Matěje…

… Lenky a Milana…

… videotéka od Pytláka…

… a k ní náležející screenshoty…

… Majdy…

… a až bude zbytek, zas to zabalím do balíčku…

No, tybrďo. A je zas na co vzpomínat. Tentokrát sice až do podzima nebo prosince, bohužel se na Mikulov nedostanu, ale to se nedá nedá. Možná zkusím Kolín, uvidíme, jak to vyjde se šichtama…

Tedy zatím, kamarádi…

O autorovi Pytlak

Nec diem, nec horae...

Další články

Ještě jednou Sabaton…

Kluci ze Sabatonu vydali dokumentární film o koncertu v Plzni. Sám o sobě rozhodně stojí …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *