Home / Starý pilot / Návštěva bez zaklepání.

Návštěva bez zaklepání.

Návštěva bez zaklepání.8248

Nezvykle silné burácení leteckých motorů běžících v režimu „plný plyn“ a nepřetržité křižování noční oblohy několika letouny v bezprostřední blízkosti vojenské základny zvané „Korea“ vzbudilo nejen zvědavost, ale způsobilo stres a dokonce i strach některých obyvatel, žijících ve vesnicích k této základně přilehlých. Obyvatelé těchto vesnic byli zvyklí dlouhá léta snášet hluk působený nočním provozem při intenzívním leteckém výcviku. Avšak burácení té noci bylo něco nového. Zde nešlo o zaburácení zapnutých forsáží startujících letounů a postupné utichání s jejich narůstající vzdáleností. Toto burácení neutichalo a jeho intenzita svědčila o malé výšce a udržování se v neustálé blízkosti kolem, nebo přímo nad leteckou základnou. Bylo zřejmé, že letouny točící se nad startovací dráhou plní speciální úkol, ve stanovené časové etapě blokovat startovací dráhu stíhačů protivzdušné obrany Československa. Případné vzlety měly zřejmě být ničeny hned při startu. Několik sousedů se přišlo zeptat, co se děje. Měli představu, že jako pilot to budu vědět. Postupně začaly docházet útržkovitě zprávy o aktivitě pozemních sovětských vojsk. Druhá signální soustava v mém mozku /sekond-signal systém, z Pavlovské terminologie/, mi naznačila souvislosti.

Při vojenském obsazování jiného státu je nejdůležitějším úkolem rychlé zneschopnění řídícího centra tohoto státu. To mohlo být provedeno jen vzdušně přepraveným výsadkem. Z konfigurace terénu a z rozmístění sovětských vojsk byla jasná nejvhodnější trasa vzdušného přesunu –  „Had /Děčín/ – Ruzyň“. Překážkou a ohrožením výsadku byla existence a umístění 11.stíhacího leteckého pluku. V případě vyhlášení bojové pohotovosti a zvednutí přepadové letky, mohli piloti sestřelovat dopravní letouny, narušitele vzdušného prostoru, jako lovci kachny u rybníka. Proto bylo ze strany okupantů bezpodmínečně nutné startu pilotů 11 slp zabránit a letiště blokovat nejméně po dobu vzdušné přepravy výsadkářů obsazujících Prahu. A to se oné noci dělo.

Očekával jsem vyhlášení poplachu a zaujetí bojové pohotovosti, což jsme po dlouhá léta nacvičovali a prováděli. Pro podobné situace byla podrobně vypracována bojová dokumentace. Na každé narušení vzdušného prostoru byli zvedáni stíhači, ale v osudové noci nic. Žádný poplach, žádné zaujímání bojové pohotovosti, žádné rozkazy shora, žádné informace. V podobné situaci byli také naši vojenští kolegové protiletadloví dělostřelci. Dokonce se nás dotazovali co dělat v dané situaci bez velení shora, zda budeme bojovat či co. Je pravdou, že narušení vzdušného prostoru přišlo z jiné strany, než se všeobecně a v bojové dokumentaci očekáváno a že vojska vstupujícího narušitele nebyla vojska imperialistického agresora, kterým bylo většinou vyhrožováno.

Ráno jsme jako obvykle odjížděli na letiště do práce. Při příjezdu jsme zjistili, že letiště je obsazeno sovětským vojskem. Museli jsme projít skupinami sovětských vojáků a vyslechnout kritické komentáře, co že jsme to za důstojníky, že si necháme obsadit letiště a sedíme doma. Letiště bylo obsazeno sovětskými tankisty a podle jejich reakcí zřejmě očekávali z naší strany obranu, což by bylo bráno jako kontrarevoluce. Po příjezdu na letiště jsme v prvé řadě běželi k letounům. Sovětští samopalníci nás donutili stát se zdviženýma rukama u zavřených vrat hangáru. Po době delší než půl hodiny přijel tank a z něj vystoupil plukovník velící tankovému pluku, který obsadil letiště. Zakázal nám přibližovat se k letecké technice. Tank odjel ke štábní budově. Hlaveň tanku namířila na štábní budovu. Plukovník vystoupil z tanku a hlasitě vydal rozkaz osádce tanku. Rozkaz zněl: „Nevrátím-li se do dvaceti minut, zahájíte palbu na štábní budovu“. Potom vstoupil hlavním vchodem do budovy k jednání se zástupcem velitele pluku. Velitel byl v té době na dovolené. Na velké nástěnné tabuli proti vchodu byl velkým písmem v azbuce napsán nápis: „Za čem u vas golova tovarišč polkovnik? Tolko dla furažky?“ Piloti postávali na chodbách. Stihl nás nenávistný pohled plukovníka, který bez jediného slova prošel kolem nás.

Před budovou jsme se setkali se sovětskými piloty, kteří v noci ze vzduchu blokovali letiště. Znali jsme se navzájem z mnoha mezinárodních trenýrovek. Piloti se nám přišli omluvit a řekli nám, že si od nás nedovolí vzít ani pitnou vodu. Jiný důstojník nám vyjádřil své zklamání nad naší kontrarevolucí. Řekl, že nás považovali za bratry. Ptal jsem se ho, kde viděl nějakou kontrarevoluci. Ukázal nám kus pomačkaného khaki plechu s otvorem ráže cca 25 mm, prý ze sestřeleného vrtulníku u Bíliny. Řekl jsem mu, že u Bíliny žádné prostředky PLD nejsou a že rozhodně nemáme zbraně, jejichž projektily zanechávají čtyřhranné otvory. Chvíli si prohlížel otvor a pak beze slova odešel. Mezi sovětskými vojáky byl starší člověk, který mel s sebou asi šesti až sedmiletého syna. Prý ho při vyhlášení poplachu neměl kam dát a domníval se, že se z poplachu ještě ten den vrátí.

Tankisté se chovali jako na nepřátelském území. V nadcházející noci rozmístili své tanky po ploše letiště ve větších rozestupech a v průběhu noci tanky v nepravidelných intervalech nahazovali a přemísťovali tak, aby narušovali jakékoliv akce kontrarevolucionářů. Letecký provoz na obsazeném letišti provozovali pouze Sověti. Při obsazování letiště a při leteckém provozu došlo k několika smrtelným úrazům tak například gazík přejížděl dráhu před přistávajícím letounem. Podvozek letounu zachytil střechu vozidla a utrhl jí i s hlavou uvnitř sedícího sovětského důstojníka. Později jsme se dozvěděli, že mrtvoly byly posílány letecky do Kyjeva jako oběti kontrarevoluce.

Akce nočního narušení vzdušného prostoru měla pokračování v následných přesunech a obsazování celého prostoru Československa a změnila se v následnou okupaci. Sovětští plánovači si prý pochvalovali zvolenou taktiku, strategii a provedení akce, ale zapomněli, že touto akcí zvrátili dobré vztahy většiny našich lidí k tehdejšímu SSSR a změnili naší vděčnost za osvobození za druhé světové války v nenávist.

Tato vzpomínka byla ze všech vzpomínek nejnepříjemnější. Nešlo jen o vojenskou akci cizího státu ale i o následné rozvinutí negativních situací, do kterých se zapojovali i naši lidé /politické pronásledování až po vyhazování lidí od letectva/, což ukazuje na pokřivené charaktery některých lidí.

Jan Hans Voráč

O autorovi Frankie

Další články

Bomba na palubě

Bomba na palubě Při jedné službě, uprostřed noci, kdy byl náhodně velmi slabý, téměř nulový …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *