Home / Starý pilot / Napnout zbraně

Napnout zbraně

Napnout zbraně

Vzdušný prostor Československa a později České republiky byl ve dne, v noci, t.j. po 24 hodin střežen radarovou službou. Byl to hlavní úkol vojenského uskupení nazývaného PVOS /Protivzdušná obrana státu/. Systém hotovostních stíhačů byl dislokován tak, aby stíhači měli možnost zasahovat na všech místech svěřeného prostoru v co nejkratších časech. Stíhačům a velitelským stanovištím byla známa t.zv. slepá místa, tedy místa slabého nebo nulového odrazu radarových paprsků vlivem terénního uspořádání krajiny. Zásadně platilo, čím nižší let, tím horší viditelnost pro radarové paprsky. Taková místa byla samozřejmě předmětem přísného utajení. Jak už bylo řečeno, k upřesňování slepých míst byli používáni hotovostní stíhači. Ale teprve po splnění úkolu, pro který byl stíhač zdvižen.

Při jedné mojí hotovosti jsme po provedení a kontrole všech potřebných úkonů k zaujetí, zasedli ke snídani. Rozlosovali jsme si čísla hotovosti, na mne padla od osmi hodin „jednička“, tedy být připraven ke startu do dvou minut. Start byl vždy vyhlašován hlasitým houkáním klaksonů, slyšitelnými v celém prostoru ostré hotovosti. Asi v půl deváté, při usrkávání kávy začaly houkat klaksony. Hotovostní letoun pro jedničku byl asi 50 metrů od budovy a byli u něj určení vojáci, kteří okamžitě po zahájení houkání nahazovali motor. Pilot, v tomto případě já, musel praštit se vším, popadnout helmu, volací znaky a hesla a běžet co mohl. Skočit do nahozeného letounu, zaklapnout kabinu, dát plný a co nejrychleji rolovat na dráhu, vytočit letoun do směru startovací dráhy, mrknout na kompas a forsáží startovat.
Někdo se může zeptat, proč mrknout na kompas? Hotovostní stíhač z jedničky nemá při startu čas na všechny povinné důležité úkony před startem. Je jich několik, ale nejdůležitější je kompas. Kompas v kabině je dceřiným kompasem mateřského kompasu umístěného kdesi v trupu letounu, kde je nejmenší magnetická chyba. Od něho dostává údaje pomocí elektrického propojení selsinem, který otáčí ručkou dceřiného kompasu, ale s určitým zpožděním. Při vypnutí motoru se do dceřiného kompasu zavleče chyba, která se začne srovnávat až po nahození motoru. Do doby, než se chyba odstraní, ukazuje kompas v kabině špatně. Na dceřiném kompasu bylo tlačítko pro rychlé srovnání hodnot kompasů. Startovat s nesrovnaným kompasem je hrubá chyba. Srovnání se provádí na startovací dráze, která má svůj směr, například dráha 24 má 240 stupňů. Poslední možností, jak si kompas zkontrolovat je čas, kdy ještě vidím alespoň kus dráhy. Odstartujete-li s nesrovnaným kompasem, jste vedle. Nemůžete držet kurzy přicházející z velitelského stanoviště.
Takže jsem startoval od nedopité kávy a hned po odlepení jsem dostával kurzy s výstrahou, že jde o vojenský vrtulník Mi 4, který se snaží uletět na západ. Jeho výška měla být zhruba 1 200 metrů. Vrtulník Mi 4 nemůžete za normálního dne v této výšce přehlédnout. Uviděl jsem ho chvilku poté, co jsem nasadil daný kurz. Dostal jsem pokyn použít výstražné hotovostní znaky a otočit ho od hranic. Ta již byla před námi na dohled. Prolétl jsem kolem něj v nepřehlédnutelné vzdálenosti a kýváním z křídla na křídlo jsem mu dal první signál znamenající „plňte mé pokyny, jinak nezaručuji Vaši bezpečnost“. Zatáčkou s mírným náklonem a kýváním jsem opět naznačil pokyn. Sledoval jsem jeho činnost a zjistil jsem, že nereagoval na můj signál a v plné rychlosti směřuje ke hranici. Prudkým manévrem jsem otočil k němu, zkřížil mu dráhu a vystřelil červenou raketu, což byl druhý signál znamenající „plňte mé pokyny, jinak budu střílet“. Sledoval jsem jeho činnost a opět nic.
Ohlásil jsem skutečnost na velitelské stanoviště a obdržel rozkaz „napnout zbraně“. Hranice už byla kousek od nás. Já jsem zbraně nenapnul, protože za prvé jsem nebyl rozhodnut na něj střílet a za druhé napnutí zbraní je dílo okamžiku, stlačením jednoho tlačítka. Na to byl ještě čas a hlavně, znali jsme fígl, jak ohrozit vrtulník, a ten jsem použil. Proletěl jsem těsně pod ním, a když jsem ho míjel, prudce jsem zvedl mašinu nahoru. Proud výtokových plynů z trysky mého motoru zasáhl jeho rotor. Je to pro vrtulník nebezp  ečný manévr. Kdybych to udělal v těsnější vzdálenosti, mohl by dokonce některý z listů rotoru při svém vychýlení seknout do vlastního trupu.
Ostrou zatáčkou jsem získal možnost jeho pozorování. To už byla hranice přímo pod námi. Rozkolísaný trup vrtulníku naznačoval, že pilot s ním má velké problémy. Výkyvy trupu byly tak velké, že jsem měl chvíli strach, aby nespadli. Uklidnili, okamžitě otočili o 180 stupňů a vraceli se od hranice. Hodlal jsem je zpovzdálí sledovat, ale krátce po jejich otočení jsem dostal povel „přerušit úkol a vrátit se na základnu“. To nebylo obvyklé a začínal jsem tušit nějaký průšvih. Po přistání mě ihned volali operátoři ze sálu.
„Ještě že jsi ho nesestřelil, byl to vrtulník 10. letecké armády z Hradce Králové a nebyla provedena vzájemná koordinace mezi 10. armádou a PVOS. Pilot vrtulníku hlásil svému velitelskému stanovišti, že ho tam ohrožuje na životě nějaký šílenec“.
Bylo všeobecně známo, že vztahy mezi 10.LA a PVOS byly negativní až nepřátelské. Napnout zbraně se mi ve vzduchu nechtělo také proto, že po přistání letounu jsou závěry kanonu a velkorážních kulometů v zadních polohách, znamenalo spoustu zbytečné práce pro zbrojaře. Že jsem zbraně nenapnul, jsem raději nikomu neříkal, protože asi necelý rok před touto událostí došlo k podobné situaci.

Na západ ulétával malý civilní letoun a zvedli na něj stíhače z Bechyně s rozkazem ho sestřelit. Pilot byl naveden za něj a měl střílet, ale on nestřílel s odůvodněním, že v prodloužené ose výstřelu bylo sídliště plné lidí a hlavně dětí. Byl degradován z majora na vojína a propuštěn do civilu.

Jan Hans Voráč

O autorovi Frankie

Další články

Z.Kadlec – Ložisko za půl milionu

Z.Kadlec – ložisko za půl milionu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *