Home / Aktuality / Na palubě s Legendou…

Na palubě s Legendou…

… aneb Jak jsme (ne)letěli skrz Dvě věže…

      „ Hele, nalítnu Ti tady vocaď, ať máš pěkný fotky. Kucí, držte se…“

   Proboha ale,… mezi věže nééééé! VRRRRRROUM! No kruci, to bylo těsný…

Celou dobu si myslím, že letíme lehce v náklonu, aby byly záběry co nejlepší. Až pak z Legendy Dvojvendy vypadlo, že je na jednu stranu pidlok a na druhou šilhá. Krrrrve by se ve mně nedořezal…

Půlka června před náma a za náma grémium ČsSL. To je vlastně to samý, čemu se dřív říkávalo Celostádní výbor, jen to teď vypadá učeně a nikdo by si to přece nedal do souvislosti s bejvalým Synonymem letectva. Nebo jo? Ani, ani! Tak prudce genyjální neni ani Kym Čum Sem…

Jen se to teď pojalo víc společensky a zábavně. Ne jen, že by se nezáživně ouřadovalo. A dopomoh k tomu značným dílem Jarda Klacek, neb díky jemu a Láďovi Handlíkovi konaloť se totok v Mladý Boleslavě na letišti…

Upřímně lituju těch, kdo se nemohli zúčastnit. Kamarádi a kolegové, přišli jste o hodně. Pominu-li už samotnou atmosféru letiště, která do všeho vnese nádech romantiky a dobrodružství jaksi automaticky, tak ty doprovodný zážitky prostě stály za to…

Klasicky jsem drobek nestíhal, ale vešel jsem se do akademický pětiminutovky, takže paráda. Před muzeem už ale posedávala skvadra zasloužilejch pardálů našeho letectva a živě rokovala. O čem? O všem, ovšem…

Pozdravili jsme se, prohodili pár společenskejch frází (co děti, jak rostou kaktusy, jestli vůdčí velbloud Kubalovic stáda ještě pořád kulhá, a tak…) a začala zábava…

Jaryn domluvil ponejprv návštěvu muzea v místní automobilce. V domově Škůdky, jejíž sláva a proslulost hvězd se dotýká už po staletí, již od dob, kdy prarodiče Laurina a Klementa honili káči mezi syslíma dírama v Podchlumí. Tehdá běhali po lukách jako okřídlené šípy. A co z toho vzniklo, ví celý svět…

Návštěva to byla plodná a zajímavá. Nahlídnout do historie i do budoucnosti, podívat se, jak restaurátoři restauurují, pokochat se plakáty s/a fešnými děvami… Jo, jo, to byl ale dobrej nápad, toto. Navíc se mi splnil jeden z dalších dětských snůch, svezl jsem v autě Strejdu Legendu. Sice pak tvrdil, že jsem se ho pokoušel zabít, ale to popírám. To neni pravda. Ten autobus jsem viděl, místa a času bylo dost…

Po návratu mi to pak bylo oplaceno i s ouroky. Ale teda, stály ty ouroky za to, to musím uznat. Škrtám si další dětský sen – Strejda Legenda svezl mě. Letadlem…

Inu to bylo tak, Pepiňos potřeboval nějakej štempl, že prostě může lítat stejně dobře a dál. No a že byl Dvojvenda po ruce, spojilo se užitečný s dobrým. A jakoby náhodou byl jsem poblíž, a mohl tudíž splnit Pepiňosovo přání, celou tu akci zaznamenat. Ale samozřejmě, mladý brachu. Rád…

Nic naplat, ta naše země je krásná. Když teda zrovna nekvete řepka a nesvítí moc sluníčko, který jednak všechno hustokrutě vysušuje, jednak se odráží od tefalickejch elektrární, což na pohled neni nix mox. Vychytali jsme ale i to počasí. Kdo ví, třeba si to Pepe objednal. A nám se díky tomu naskytla příležitost pokochat se krásama Českýho ráje…

A bylo čím! Chlum a Dobrovice s cukrovarem. Dolní Bousov. Sobotka a loveckej zámeček Humprecht. Trosky. Hrubá Skála. Valdštejn. Turnov, rybníky u Příšovic… Ze země to znám jako svoje škrpály, ale takhle ze vzduchu je to úplně o něčem jiným. Jako by měl člověk pod sebou modely, třeba pikovláčky (staří pardálové vědí, o čem mluvím…). Akorát teda ty dvě věže…

Prostě Pán prstenů…

Tak trochu jsem se těšil, že na ploše v Mnichově Hradišti spatříme shora nějakou zdejší válečnou vránu. Nebo třeba dostaneme doprovůdek jako Churchill. Ale bylo tam vymetýno jak ve Volkelu na prvního ledna. Vlastně jen na kraji u hangáru stála osamocená Morava a Turbočmelák, jinak fakt nic. Škoda…

Přistáli jsme a než Pepé stačil natankovat, domluvili jsme se s Vendou, že mu ten štempl teda dáme. Ale jo, on to vcelku zvládá…

Odpolední program pokračoval plnými doušky dál i po našem přistání. I poté, co se stejným způsobem proletěli i Kubalovi. Osazenstvo zdejšího aeroportu totiž přichystalo pro nás první ze zlatejch hřebů tohoto dne – prohlídku místního Středočeskýho leteckýho muzea, komentovanou samotným Láďou Handlíkem. A to byl taky zážitek. Pro mě o to větší, že jsem v muzeu vlastně ještě nebyl. A to jsem tady na letišti vlastně jako doma…

Prohlídka byla vedená naprosto geniálně. Procházeli jsme od jednoho stroje ke druhýmu a o každým se dozvěděli spoustu zajímavostí. Včetně toho, jestli je to veterán nebo replika, něco o původu, majitelích, slavnejch pilotech a tak. Nějaký technický a taktický data taky… Plus samozřejmě bylo možný si každej z naleštěnejch strojů řádně a dosytosti nafotit…

A to přitom pořád ještě nebylo všechno…

S přicházejícím soumrakem se půlka muzea najednou objevila na trávě mezi hangárama. Zabublaly motory, zatočily se vrtule a báječní muži na svejch létajících strojích počali předvádět, proč jsou kluci z Jungbunzlau tak proslavení…

A další moje premiéra. Konečně jsem viděl naživo Caudronek Trojku, letadlo, který na první, druhej, pátej i dvacátej pohled vypadá jako když v IKEI na Čerňáku udělaj výprodej. Až by se jeden divil, že se to udrží ve vzduchu vůbec. Přitom to lítá ale naprosto nádherně. A má to teda, což nám Láďa Handlík ukázal, pořádnej dostup teda…

Mimochodem, v muzeu maj tohle letadlo i jako RC model!…

Jára Klacek řádně protáhnul Nieuporta a po něm i Morana. Vůbec je nešetřil a byla to podívaná. Trénink na sobotní leteckej den, dalo by se říct. Akorát to si asi nebudu moc vlézt na dráhu a sledovat to tam z pozice pěšáka…

No, a abychom si tu nádheru užili opravdu do syta, mohli jsme si pak všechny vytažený letadýlka prolézt na trávě před muzeem. Osahat si je, nafotit, pocítit vůni benzínu a oleje, pokecat s jejich pilotama a i jim pak pomoc všechno pečlivě naskládat zpátky do muzea…

No, musím říct, že pak bylo večer u pivka na co vzpomínat…

Jen nebylo moc s kým…

Rozloučili jsme se s Jardou Klackem a vyrazili s Pepiňosem na ranč, kde byla ubytovaná půlka lidí. Ale bylo tam totální mrtvo. Nakonec jsme vytáhli Vendu Vaška v trenclách ze sprchy, aby si s náma dal aspoň jedno malý. Ale pak zas zalez…

Tak jsme to táhli sami ve dvou. S bouřkou všude kolem, deštěm nad, před, za i pod náma a klíčem qvýčepu. To ale vůbec nebylo marný, toto. Ale byli jsme poctivý. Nenalejvali jsme si podmíráky a dělali čárky i za snědený rohlíky…

Jen jsem se pak cestou zpátky na letiště do auta rovnou i vysprchoval, no…

Fotogalerie:

Grémium ČsSL – Pytlák…

Grémium ČsSL – Honza Dvořák…

Muzeum automobilky Škoda – Pytlák…

Muzeum automobilky Škoda – Olda Pelčák…

Středočeské letecké muzeum – Pytlák…

Středočeské letecké muzeum – Olda Pelčák…

S Pepiňosem nad Českým rájem – Pytlák…

Směs fotografií z Grémia ČsSL – Vašek Kořínek…

Vše ke stažení zde – 1. část a 2. část

Plus fenomenonální video od Petra Kubíčka…

 

A ten druhej den se pak ouřadovalo. Ale to už jsem byl na cestě jinam…

O autorovi Pytlak

Nec diem, nec horae...

Další články

Druhé narození mjr. V. Ohema

Druhé narození mjr.V.Ohema Plním přání pana pplk. Foltina a přeposílám Ti hezký článek pojednávající o, …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *