Home / Aktuality / Malá expediční odbočka…

Malá expediční odbočka…

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

   „Každý z nás v sobě nese věčný plamének, jenž nemůže být zničen. Ať nás pohltí jakákoliv temnota, jeho světlo nic nezhasí…“

 

Nemohu si odpustit v těchto místech na chvilku opustit krásnou a přátelskou zemi klokanů a věnovat pár řádků mé klokaní maměnce Daně a událostem, které se natrvalo zapsaly do jejího života. Tedy…

Bylo to na podzim, v říjnu 2005. Vracel jsem se z dopolední procházky a byl už v myšlenkách  o pár set kilometrů dále na jihozápad. Čekal nás měsíc v nádherném prostředí lázeňského zařízení Kynžvart. Jako každý den jsem dychtivě nahlédl do poštovní schránky, jestli se v ní neobjeví nějaký „dopis s Bětkou na známce“. Psaní od někoho z našich veteránů RAF byl pro mě totiž vždy velkým svátkem. A skutečně! Typická „letecká“ obálka s červeno-modro-bílým pruhováním a na ní australská známka! Jen ta adresa a jméno mi nic moc neříkaly…
Velice brzy jsem však poznal, jak se věci mají. Autorkou tohoto dopisu byla paní Dana Bates z australského městečka Kotara (NSW), známá mého přítele, plk. Jaroslava Nováka. Jak jsem měl v následujících dnech, týdnech a měsících možnost poznat, velice milá, příjemná a nezapomenutelná  žena, narozená těsně před 2. světovou válkou v Prostějově. Brzy jsme se spřátelili a já měl díky tomu možnost poznat, jak krutě si dokáže s člověkem osud pohrát. Z jejích dopisů začal se přede mnou rozvíjet tragický příběh o veliké lásce dvou mladých lidí, náhle a bez varování přerušené zásahem Černé dámy s rezavou kosou…

 

Hned ve svém prvním dopise, zmínila se mi o své velké lásce, mladém letci Ladislavu Klimkovi z moravského města Odry. Vyprávěla o těžkostech, s jakými se musel jejich vztah potýkat. Na jedné straně  silně věřící babička, vychovávající mladou dívku po smrti její matky, na druhé straně mladý vojenský pilot, kandidát na přijetí do komunistické strany, který si v žádném případě být věřící nemohl dovolit. Zaprvé by zcela určitě nemohl být vojenským letcem, natož pak létajícím na v té době nejlepším a nejmodernějším stroji ve výzbroji našeho letectva, za druhé tehdejší režim věřící lidi krutě pronásledoval a postihoval. Přesto nalezli oba mladí lidé tu potřebnou trošku pochopení a babička jejich vztahu nebránila. Souhlasila dokonce i se svatbou, kterou mladý pár naplánoval na srpen roku 1957. S rodiči svého pilota si mladá nastávající manželka taktéž velmi dobře rozuměla. Vše bylo tak nádherné…
Přišel však osudný 16. květen 1957. Mladá Dana se odebrala na návštěvu ke své přítelkyni, manželce Láďova kamaráda a zároveň kolegy Zdeňka Císaře. Por. Císař byl stejně jako por. Klimek jedním z nových pilotů, kteří v lednu toho roku nastoupili službu u 20. slp v Čáslavi. „…zkoušela jsem si akorát moje nádherné svatební šaty, když Zdeněk náhle zaklepal a otevřel dveře. Celý se třásl, že nemohl ani mluvit. Hleděl na mne v němém úžasu,… pak mne chytil za ruku, vzal do náruče a hlasitě se rozplakal. „Dano,… Láďa už Tě tak krásnou neuvidí,… dnes ráno se Ti v Čáslavi zabil…“ Pak už na ničem v mém životě tolik nezáleželo…“

 

Nebylo to ode mě asi příliš slušné, přesto jsem si dovolil se na nehodu Ladislava Klimka a nějaké bližší údaje o jeho osobě se paní Dany zeptat. I když to pro ni jistě musely být kruté vzpomínky, neodmítla mě a o „svém pilotovi“ mi pár řádků napsala. O události samotné mi však nic moc bližšího sdělit nemohla. Naopak, ona sama informace neměla prakticky žádné. Nevím, co mě k tomu vedlo, ale zkusil jsem se pozeptat několika svých přátel i bývalých letců. Časem jsem však tomuto pátrání sám podlehl a začal ho považovat za svým způsobem osobní záležitost…

 

Jak šel čas, dozvídali jsme se stále nové a nové informace. Objevovali se lidé, pro které Láďa Klimek nebyl jen „nějaký letec“, nacházeli jsme další dokumenty a důkazy, hovořili s lidmi, kteří měli k oné smutné a tragické události co říci. Proto jsem se rozhodl tento můj příspěvek pojmout poněkud obšírněji a důkladněji. Není to mnoho, jistě bychom všichni pro uctění památky por. Klimka mohli dokázat víc. A snažíme se o to. Nicméně to v žádném případě nemůže nahradit ztracený mladý život, lásku, štěstí a vzpomínky. Vlastně,… jen ty vzpomínky a láska jednou zůstanou…

 

My ale nezapomeneme…

O autorovi Pytlak

Nec diem, nec horae...

Další články

Pár pozvánek…

Pár pozvánek na zajímavé akce…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *