Home / Starý pilot / Totalitní povídka J.H.Voráče „Lidský exkrement“.

Totalitní povídka J.H.Voráče „Lidský exkrement“.

Lidský exkrement

 

Ranná padesátá léta minulého století byla charakterizována v armádě a speciálně v letectvu významnými změnami. Jednak se obecně očekával vojenský střet dvou společenských systémů a za druhé silný východní vítr přinášel nové způsoby a zvyky vojenského života. Řád A-1-1 byl zrušen a hlavní pozornost naší činnosti, do té doby věnované odborné přípravě, navigaci, meteorologii, aerodynamice a fyzice, zeměpisu, fyzické zdatnosti a speciálním přípravám jako střelba na asfaltové holuby, byla přesunuta na studium tří zdrojů, tří součástí marx-leninismu. Nově zřizovaná politická oddělení nás prostřednictvím svých politických pracovníků seznamovala se skutečností, že bez důkladných znalostí uvedeného materiálu nedosáhneme pevné kázně, nedokážeme létat bez mimořádných leteckých událostí. Zároveň probíhal intenzívní letecký výcvik, při kterém docházelo k leteckým nehodám.

Jeden letecký útvar, kterému se náhodně letecké nehody po určitou dobu vyhýbaly, byl prohlášen za vzorný. Politický zástupce tohoto útvaru zdůvodnil neexistenci nehod pevnou kázní, podloženou důslednou politickou přípravou. Z vyšších stupňů politických oddělení bylo rozhodnuto použít útvar jako vzorový pro méně úspěšné útvary. Bylo rozhodnuto odeslat od těchto útvarů několik pilotů na zkušenou. To byla oficiální verze. Méně oficiální verze byla: poslat tam na ukáznění méně ukázněné. U našeho útvaru patřil k méně ukázněným můj kolega Škvára a já. Pro našeho šéfa byla volba snadná.

Ve stanovený den se nás méně ukázněných sešlo u vzorného útvaru asi šedesát. Základní informací na prvním brífingu byla instrukce, že veškeré přesuny osob v areálu útvaru v počtu větším než dvě osoby, musí být prováděny v sevřeném tvaru a rázným vojenským krokem. Zpívat bylo dovoleno. Byly z nás vytvořeny dvě čety. Z ubikací nástup a v trojstupu přechod do jídelny vzdálené asi čtyřicet metrů. Z učeben v trojstupu, tentokráte přes celé rozsáhlé nádvoří kolem spousty plakátů a hesel na nejdůležitější akci dne, dvouhodinovou politickou přípravu vedenou samotným politrukem útvaru. Uprostřed nádvoří bylo na dvou sloupech umístěno velké heslo.

„Pevnou kázní proti leteckým nehodám“.

Když jsme procházeli pod tímto heslem poprvé, řekl jsem kolegovi.

„Podívej, mají tady neúplné heslo“.

„Co tam chybí?“, zeptal se kolega.

„….hovno zmůžem“, odpověděl jsem mu.

 

Kinosál, kde probíhala politická příprava, byl postaven na terénní vlně, která byla asi o pět metrů nad úrovní nádvoří. Rozdíl byl vyrovnán asi dvacet metrů širokým schodištěm. Před schodištěm jsme vždy dostali povel.

„Zastavit stát, vpravo v bok, do kinosálu rozchod“.

Asi čtvrtý nebo pátý den jsme opět takto připochodovali před schodiště, ale dostali jsme jiný rozkaz.

„Na místě volno“.

Koukali jsme, co se děje. Uprostřed schodiště byl umístěn lidský exkrement, jinými slovy, někdo tam vysral hovno velké jako skautský klobouk. Velitel útvaru, politický zástupce a náčelník štábu se shlukli kolem klobouku, který tam trůnil a byl viditelný z celého nádvoří. Politruk byl značně pobledlý a zřetelně rozčilený. Z těch tří funkcionářů vedl politruk nejdůraznější diskusi. Bral zřejmě existenci exkrementu jako urážku své osoby a své profese, a to docela oprávněně. Exkrement vyjadřoval docela přesně to, co jsme si o politrukovi a jeho dvouhodinovkách mysleli. Politruk vyžadoval, aby se z události udělala politická mimořádná událost. Velitel se držel jenom trochu zpátky, ale náčelník štábu držel politruka tvrdě na uzdě. Jednu chvíli to vypadalo, že na žádost politruka dostaneme rozkaz sundat kalhoty a vykálet se všichni na schodiště a srovnáváním exkrementů se určí pachatel. Náčelníkovi štábu bylo jasné, že bychom touto akcí nezapomenutelně vstoupili do historie letectva a proto tomu zabránil. Aby politruka uklidnil, vyhrožoval nám kolektivními tresty, jestliže se nepřiznáme. Což samozřejmě ani neočekával.

Posléze zavolali vojáka ve službě. Voják přišel se širokou lopatou a dostal rozkaz „vhodným způsobem exkrement zlikvidovat“. Velitel a náčelník štábu odvedli nasraného a uraženého politruka do kinosálu. Voják za nadšeného potlesku dvou čet neukázněných a potěšených pilotů mrsknul lopatou hovno přes vojenskou zeď do přilehlého civilního prostoru. To považoval za vhodnou likvidaci exkrementu. Do dneška si nejsem jistý, zda potlesk patřil výkonu vojáka s lopatou, nebo odlétajícímu exkrementu za splněné poslání. Kolem zdi se vinula civilní komunikace. Takže ani nevíme, nepřistál-li exkrement někomu na hlavě nebo na čelním skle projíždějícího auta.

 

Jan Hans Voráč

O autorovi Frankie

Další články

Bomba na palubě

Bomba na palubě Při jedné službě, uprostřed noci, kdy byl náhodně velmi slabý, téměř nulový …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *