Home / O nás / Letecký ples a tombola.

Letecký ples a tombola.

Mimo to, že se mi letošní prvně obnovený letecký ples v Žatci líbil, měl jsem to štěstí a vyhrál jsem v tombole první cenu, vlastně můj táta. Náš velitel Double Wendy  /VV/ se pochlapil a vzhledem ke svým známostem na Letišti Václava Havla v Praze, specielně ve výcvikovém středisku pilotů, získal jako první cenu do tomboly let na simulátoru Boeing 737.
Samotné výhře však předcházel fakt, že jak se říká, „Štěstí nechodí po horách, ale po lidech“, a také „Štěstí i na vola sedne“. Jenže ze života víme, že „Štěstí se musí jít naproti“. V tomhle umí chodit můj táta a vyprávěl mi zázračnou fintu, jak tomu štěstí jít naproti právě v tombole. Jednou byl na plese někde na Moravě a vybral jim ji celou. Ale to až někdy jindy.
Když Jirka Rámeš oznámil, jaká bude první cena v tombole, vzpomněl jsem si na tu Moravu a tátovi jsem u stolu řekl.pl
„Já bych potřeboval tu cenu vyhrát. Zkus to nějak udělat“.
„A jak prodávají lístky?“, zeptal se mě.
„Normálně, zabalené v ruličkách a přes ně gumička“.
„Co barvy, jsou?“
„Nejsou, všechny jsou bílé“.
„Kolik jich je?“
„No to nevím“.
„Kdo je prodává?“, připadal jsem si jako u výslechu.
„Nějaký baby“, odpověděl jsem. Viděl jsem, jak mu to v hlavě chvíli šrotuje a pak řekl.
„Jó hochu, tentokrát nám musí přijít štěstí k nám. Ale nenecháme ho moc dlouho trápit a půjdeme mu naproti“.
Vstal a odchytil děvčata s lístky a už jsem viděl, jak ponořil ruku do košíčku s ruličkama. Chvilku se v něm hrabal a byl jsem docela zvědavý, kterej že lístek to vytáhne, abych si mohl utíkat pro tu první cenu. Vytáhl ruku zatnutou v pěst a měl ji plnou ruliček. Děvčatům oznámil. Všechny. Děvčata začala počítat, a když dopočítaly všechny lístky z jeho hrsti, ponořil ji tam znovu a vytáhl další hrst. Opět jich tam musel mít alespoň třicet. Lístek za dvacku, jedna hrst tak za pjéťo. Tak to bude mít drahý, říkal jsem si. Jenže on si nedal pokoj, a když děvčata dopočítala další hrst a koukla tázavě na něj, jenom řekl „Pokračujeme“. Ponořil ruku do košíčku potřetí a to už jsem si říkal, jestli děvčata nebudou mít s počty problém. Dostaly se na číslo někam k devadesáti a on jenom prohlásil, ať dopočítají do sta. Tak to má za dva litry a výsledek značně nejistý, říkal jsem si. Nicméně jsem zasedl za stůl a pomáhal jsem rozbalovat lístečky. Měli jsme jich plný stůl, že nebylo kam dát pití a tak jsem se odebral raději k baru. Přece nebudu na suchu kvůli nějaký tombole. Za chvíli koukám od baru k našemu stolu, u něj nikdo a táta se toulal se svou přítelkyní na exkurzi u dalších stolů. On dá dva litry za lístky a pak si může klidně kdokoli právě ten, co vyhrává první cenu, vzít z jeho stolu. Asi to vzdal při pohledu na vybraná čísla. Taky bych to vzdal, nejvyšší číslo na našem lístku bylo něco přes tisíc šest set.
Po pár náladových frťáncích jsem se vrátil ke stolu, táta už tam seděl a sledoval vystoupení jakýchsi akrobatů, doplňujících program plesu. Nedalo mi to a zeptal jsem se, jak to vymyslel s tou první cenou. Dostalo se mi docela přijatelného vysvětlení, ale vůbec jsem si nebyl po pár frťanech jistý, jestli to má dobře spočítané. Podle jeho odhadu se prodalo zhruba dva tisíce lístků. Hrabal se v košíku dost dlouho na to, aby se mu podařilo je pořádně promíchat a pokud má na stole číslo 1632, těžko jich mohlo být víc jak ty dva tisíce. Pokud si koupíš jeden lístek, máš šanci 1:2000. To je dost blbý procento. Ale když máš sto lístků, máš šanci 1:20. Pokud jich dva tisíce v tombole nebylo, šance je ještě lepší. Uznal jsem, že to už je docela slušná šance.
ple
Po půlnoci začalo losování. Ceny se losovali odzadu a do osmého místa jsme měli tři ceny, kdy se rozdávaly tašky s upomínkovými drobnostmi. Od osmého do čtvrtého místa už byly ceny zajímavé a jednalo se o vouchery na exkurzi na řídící věž letiště v Praze. Velitel se asi činil, já však čekal na tu první cenu. Třetí cenou byla jízda v závodním Subaru s Petrem Paškem. Vzhledem k tomu, že jsme s Petrem kamarádi, občas mu zajdeme fandit na závody do vrchu a v závodním autě sedávám za volantem, také to nebyla cena právě pro mě. Navíc se mi dělá na sedadle spolujezdce blbě, když mi tam nedají volant. Když vytáhli číslo, nikdo se o cenu nepřihlásil. Moderátor Jirka řekl, že si cenu domů neponese a ať se všichni podívají pod bar nebo pod stoly, zda tam někdo neleží a netřímá v ruce lístek s vylosovaným číslem. Neležel. Ještě zkusil poslední pokus, ať prý někdo vyvolá číslo na záchody, aby si s ním někdo omylem neutřel zadek. Ani to nepomohlo a tak se losovalo jiné číslo. Výherce se našel a losovala se druhá cena, kterou byl vyhlídkový let po okolí Žatce se startem na žateckém letišti Macerka hned druhý den. Tak to jsem výherci opravdu nepřál. Nacamranej ještě po plese vlézt do letadla, to bych opravdu nemusel. Sám lítám a opět mi pouze řízení v ruce dává jistotu, že se nepozvracím.
A už je to tady. Druhou cenu vyhrál táta. Ne že bych mu to nepřál, ale já potřebuji tu první cenu, ne tu druhou. Otočil se na přítelkyni a zeptal se jí, jestli chce letět. Zavrtění hlavou bylo jednoznačnou odpovědí a už jsem si začal myslet, že má táta taky pár prcků v sobě a že tedy rozdává. Pak se obrátil na mě, udělalo se mi mdlo při pomyšlení na druhý den a také jsem zavrtěl hlavou. Musel si jít pro cenu sám. Tak na to jsem byl docela zvědavej, i když on celý život jezdil jako závodník na sedadle spolujezdce a je zvyklej.
Dostal cenu, chvíli si s moderátorem něco šeptali a v duchu jsem si říkal, že měl táta s tím svým výpočtem skoro pravdu, ale svůj díl štěstí jsme si už vybrali na druhé ceně. Najednou moderátor Jirka oznámil, že vzhledem k tomu, že táta také lítá za kniplem a asi by se mu vedle dělalo blbě, dává svojí cenu k dispozici někomu dalšímu a že se bude druhá cena tahat znovu. Podruhé ji vyhrál nějaký vysoký ředitel nedaleké obce. První cena už mě skoro přestala zajímat, komu se jen tak podaří vyhrát dvě první ceny, nikomu. Moderátor nechal vytáhnout první cenu. Vyhrálo jí takové pěkné zaoblené číslo, 989. Chvíli se nikdo k ceně nehlásil a Jirka opět vyzýval k vyzvednutí ceny.
„989 poprvé, 989 podruhé“, vyřvával do sálu a najednou oznámil, že se spletl, že číslo musí být v horní části lístku a obrátil ho.
„Takže vyhrává číslo 686“, ohlásil znovu první cenu, let na simulátoru Boeing 737.
Ten lístek opravdu ležel na našem stole. Popadl jsem ho, vyskočil do vzduchu a zajásal na celej sál. Všichni se na mě otočili a mě samou radostí a tím výskokem zapadla do krku slaná tyčka a já ji nemohl vykuckat. O let na simulátoru jsem se však připravit nenechal. Potácivě jsem utíkal k Jirkovi pro cenu a možná to mohlo vypadat, že jsem tak trochu pod parou.
Dodnes mi není jasné, jak tu tombolu ten táta zase zmanipuloval. Ono to opravdu nešlo, ale pánbůh ho má asi rád, nebo mu ta matematika vychází. Stejně si asi spousta lidí z plesu myslí, že to tak bylo, byli jsme totiž hlavním sponzorem plesu.

Filip Blahout

O autorovi Frankie

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *