Home / Starý pilot / Jak jsem létal v akrobatických skupinách

Jak jsem létal v akrobatických skupinách

JAK JSEM LÉTAL V AKROBATICKÝCH SKUPINÁCH8243

V srpnu 1953 jsem ukončil letecké učiliště a byl jsem umístěn u 11.slp v Žatci. U sousedního 15. pluku působila tříčlenná akrobatická skupina ve složení Olda Paldus (vedoucí),Míra Křemen a Lolin Burda, velmi často je bylo vidět na obloze při nácvicích, předváděli úžasnou akrobacii a já je považoval za bohy. Tehdy mne ani ve snu nenapadlo, že poměrně zakrátko budu v této skupině létat i já. Po odchodu Lolina na VAAZ jej vystřídal Venca Polášek a v této sestavě dosáhli značných úspěchů. Nejznámější je jejich vystoupení v létě 1957 na letišti Cotbus v bývalé NDR. Po zrušení „patnáctky“ byli přemístění k různým útvarům, Míra Křemen do Aero Vodochody, na štěstí Olda a Venca přišli k „jedenáctce“.Tam skupinu doplnil Juraj Antalík, letovod pluku, ale krátce poté byl přeložen do Hradce Králové.

Jednoho dne si mě zavolal velitel pluku a v přítomnosti Oldy Palduse se mě zeptal, jestli bych nechtěl létat ve skupině místo Juraje. Vyrazilo mně to dech, nechtěl jsem věřit vlastním uším, samozřejmě že jsem s velikou radostí nabídku přijal. Dodnes nevím, proč jsem byl vybrán zrovna já, poměrně ještě mladý a nezkušený pilot. Snad mi pomohl Juraj Antalík, se kterým jsem často létal ve skupině nebo na „spárce“ a který mě dost chválil, nebo to měly na svědomí moje poměrně dobré výsledky ve střelbách na PC i VC i vítězství v leteckých soutěžích. Přirozeně že jsem byl touto nabídkou velice poctěn a v duchu jsem si sliboval, že nezklamu a dám do tohoto náročného úkolu všecky své síly. Tak vznikla akrobatická skupina, neoficiálně zvaná „TRIO PRCKOS“ pro náš menší vzrůst. Se skupinou jsme provedli spoustu nácviků se zachováním metodických postupů od jednoduchých prvků ke složitým, Nejdéle jsme procvičovali prvek nejtěžší – výkrut. Na „patnáctce“ se výkrut vzhledem k jejímu rozpětí 10m točil obtížně, a aby všechny letouny měly křídla v rovině a netvořily nepěkný oblouk bylo nutné použít dosti hrubě nožní řízení. Pak následovala celá řada ukázek na různých vojenských nebo svazarmovských letištích nebo vystoupení na oslavách různých útvarů. Celkem jsme provedli 35 letů a vystoupili např. 7.5.1959 před čínskou delegací nebo v Líních na oslavách pluku a nebo koncem září 1959 v Žatci před maršálem Grečkem. Létání s akrobatickou skupinou je z hlediska bezpečnosti velmi náročná záležitost a hlavní tíha zodpovědnosti spočívá na jejím vedoucím. Oldovi se párkrát povedlo vybírat sestupný manévr příliš nízko a ještě dnes mi zní v uších Oldovo výstražné „vybírat samostatně“.Po letu to Olda od nás schytal a slíbil, že se to už nebude opakovat, Ale při vystoupení v Líních měl Olda „den blbec“ a provedl průlet šikmo přes dráhu, nouzový pás a do pole ve výšce asi 1 metr a já se bál, že v poli stojí boží muka, která Olda přehlídne. Okolí líňského letiště je zvlněné a my se schovávali v terénních vlnách, což bylo sice efektní, ale od líňských pilotů jsme to pak schytali velmi tvrdě. Idioti, kreténi, blbci, cvoci a sebevrazi jsou ta slušnější slova, která padala na naše hlavy. Po letových ukázkách následoval slavnostní oběd, po něm celá řada přípitku a my se také zúčastnili, protože domů jsme se měli vracet až příští den. Překvapivě si nás k předsednickému stolu zavolal velitel divize plk. Soběslav Bílek a řekl: „Chlapci, váš hlavní inženýr chce mít mašiny doma ještě dnes, tak šťastný let“. Olda nesměle podotkl, že máme každý vypitý jeden litřík vína, načež se Soběslav zamyslel a pak vyhrkl: „Zakazuji vám cestou dělat ty vaše kotrmelce“. Rázem jsme vystřízlivěli, přelet do Žatce proběhl bez jakýchkoli zádrhelů, technici v Líních i v Žatci na nás nic nepoznali a já jen můžu konstatovat, že to byl můj první a také poslední let s alkoholem v krvi a s požehnáním velitele divize. Poslední let provedla skupina „TRIO PRCKOS“ 26. října 1959. Skupina se rozpadla odchodem Oldy Palduse do výzkumáku ve Kbelích.

Blížil se letecký den na Ruzyni 4. září 1960 a velení pluku dostalo za úkol nacvičit ukázku vysoké letecké skupinové akrobacie pětičlenného roje na MiG-15bis. Vedoucím byl určen Venca Polášek, já jako zkušený akrobat jsem byl vybrán automaticky a dalšími členy skupiny se stali Pepa Faix, Vilda Tužinský a Láďa Barabáš. S nácviky jsme začali 3. června 1960 a celkem jsme provedli 58 letů nácviků a ukázek včetně vystoupení na leteckém dnu v Praze-Ruzyni 29. června 1960 jsme vystoupili na letišti Čáslav před kubánskou delegací, vedenou tehdejším ministrem obrany Kuby Raulem Castrem. Na letišti byla uspořádaná výstava bojové pozemní i letecké techniky, kterou přijeli nakoupit. Po vystoupení jsme byli pozváni před tribunu a Castro nám blahopřál a já se dnes mohu s pýchou chlubit, že jsem si potřásal pravicí se současným prezidentem Kuby.

Pro letecký den na Ruzyni jsme byli soustředěni s ostatními účinkujícími ve Kbelích. Provedli jsme tam 13 letů nácviků včetně ukázky. Naše vystoupení dopadlo skvěle a později jsme byli vyznamenáni medailí „ZA STATEČNOST“. Došlo však i k menším nedostatkům, které povrzují pravidlo, že se nemá začínat s něčím, co není předem ověřeno. Těsně před vystoupením nám namontovali na mašiny dýmovnice, které jsme měli zažehnout před závěrečným rozchodem. Kámenem úrazu bylo ovládání zážehu stisknutím tlačítka nouzového odhozu pum, umístěného dole na řídící páce pod krytkou. Jeho stisknutí malíčkem bylo při větším přetížení skoro nemožné a tak se stalo, že při rozchodu nebyly dýmovnice zapáleny současně, což nevypadalo hezky. Dalším malérem bylo namalování červených šípů na trup a křídla vodovou barvou a noční deštík změnil tuto výzdobu k nepoznání.

Skupinovou akrobacii jsem si zalétal ještě jednou, a to v roce 1968 na MiGu-21U. V tomto roce se připravovalo čs. letectvo na oslavy 50. výročí vzniku ČSR a jejich součástí měl být i letecký den. U našeho pluku začala formovat šestičlennou skupinu přepadová letka na letounech MiG-21PF, vedená Honzou Voráčem, její členové byli Pepa Faix, Vilda Tužinský, Pepa Dlouhý, Jirka Lang a Standa Konečný. Já jsem v té době velel výcvikové letce, takže mé působení ve skupině nepřipadalo v úvahu, což vyjádřil velitel pluku slovy „ty se starej o svou mládež a na létání ve skupině zapomeň“. Pak ale velitel udělal velikou chybu, rozhodl, že noví piloti skupiny budou vyvezeni na „účku“, aniž si uvědomil, že ani na divizi, ani na armádě není pilot, který je instruktorem na MiGu-21U a létal skupinovou akrobacii. Tak přišel za mnou s požadavkem: „Jardo, máš bojový úkol, vyvezeš Jirku a Standu na přemet a výkrut. Ale nejdříve se přesvědčím, jestli jsi to už nezapomněl“. A tak jsme udělali nejdříve přezkušovačku a potom jsem s oběma kluky provedl s každým dva lety a tím moje působení v akrobatických skupinách definitivně skončilo.Tato skupina díky srpnovým událostem 1968 už nemohla provést plánované ukázky a zanikla.

Závěrem bych chtěl zdůraznit, že létání v akrobatických skupinách probíhalo současně s výcvikovými lety. Jako ostatní piloti jsme drželi bojovou pohotovost a plnili výcvikové úkoly na letounech MiG-17F a Mig-19. Nikdo nás nešetřil, ani jsme neměli privilegia jako např. zahraniční piloti, kteří plnili jen úkoly spojené se skupinovou akrobacií.

Jarda Chachar Palečný

O autorovi Frankie

Další články

Z.Kadlec – Ložisko za půl milionu

Z.Kadlec – ložisko za půl milionu

2 komentáře

  1. palec nahoru

    • Děkujeme pane Kubala, máme připravené další vyprávění nejen „starých pilotů“, ale už i mladých. Začínají se nám příspěvky scházet, jsme vděční za každý nový. Mějte se.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *