Home / Frankie / Jak je to s hady v Austrálii?

Jak je to s hady v Austrálii?

Jak je to s hady v Austrálii?

Když jsem se po pobytu na farmě u Standy vrátil do Brisbane a jel se před odletem domů rozloučit s kamarádem Petrem, ptá se mě.
„A viděl jsi u Jirky toho „Carpet snaka“, škrtiče?“
„Ty si snad děláš kozy, já myslel, že si Jirka jako vždy dělá srandu“, málem jsem omdlel při pomyšlení, že jsem spal celou noc se škrtičem.
„Kdepak, on mu opravdu před měsícem spolknul jejich kočku. Asi byl přežraný, tak tě nechal na pokoji“, pokračuje Petr s úsměvem.
„Jirka najde rok co rok někde v baráku jeho svlíknutou kůži a má minimálně deset centimetrů v průměru“, dodává pro zvážnění situace. Ostatně jsem si další rok jeho víc jak tři metry dlouhou kůži odvezl domů.
Historka se škrtičem však měla pokračování ještě doma v Česku. Několik dní po návratu mi volá Jirka přes skype.
„Tak co, jak jsi dorazil domů a kdy zase přijedeš?“
„Víš, Jirko, já jezdím do Austrálie už několik let pořád sám a Káťu s Fandou nechávám doma. Ona to těžce nese a tak jsem musel slíbit, že příště už pojedeme všichni“.
„Tak k nám přijeďte všichni, kde spát máte a my zase vyrazíme za zlatem. Holky si můžou pokecat“.
„Děkuji za pozvání, večer se jí o tom zmíním“, docela upřímně přijímám pozvání a už jsem se v duchu těšil, jak objednávám další letenky do Austrálie. Skutečně jsem večer našel příhodnou chvilku a Kačce o pozvání řekl. Jenže jsem zapomněl, že jsem ji pár dní předtím vyprávěl o škrtiči, co jim leze někde pod střechou. Podle toho vypadala i Katčina odpověď.
Při velkém pracovním nasazení jsem na Jirku tak trochu zapomněl, ale asi po dvou, třech dnech mě na Skype chytil znovu a jak prý jsem doma dopadl. Vylíčil jsem mu, jak jsem doma vyprávěl story se škrtičem a že Katka razantně odmítla sdílet společnou domácnost s Carpet Snakem.
„Tos tomu dal, teď jí musíš vysvětlit, že máme doma dva psy a ti jsou na hady vycvičení. Oni pustí do baráku jenom nejedovaté hady, ty jedovaté zaženou už od plotu“.
„Skutečně jsi mě potěšil, takže ty máš doma i další hady, to se jí fakt bude líbit. A jak ti psi rozeznají jedovatého od nejedovatého, já to nepoznám doteďka“.
„No vidíš, a tady to pozná každé dítě, natož pes. Přece podle barvy, když má bílé břicho, je nejedovatý“.
„Zkusím jí to vysvětlit a zítra ti cinknu“.
Druhý den už asi nemohl Jirka vydržet, protože jen jsem přišel do práce a zapnul počítač, už mi skype hlásil, že volá.
„Tak co, vysvětlil jsi Káťě toho hada?“
„Jo, vysvětlil, hodinu jsem jí vyprávěl, že ten škrtič je vlastně hodný a nic nedělá a že psi pustí do baráku jenom nejedovaté hady. A pak jsem dlouze vysvětloval, jak máš ty psy vycvičený a jak poznají jedovaté a nejedovaté hady. Že ty nejedovatý poznají podle bílého břicha. Po hodině vysvětlování mi jenom řekla“.
„Takže on má v baráku těch hadů víc. Tak na to zapomeň. Mě by trefil šlak hned první den“.
„Tak tos pos..l  ještě víc. A máme po zlatě“.
Jako kdybychom snad někdy nějaké našli.

Přátelé, opět jsem se vydal do Austrálie za zlatem, důchod mi opravdu nestačí a pokud najdu, na Vánoce bude mejdlo.
Z Texasu v Austrálii Vás zdraví Frankie, listopad 2017.

O autorovi Frankie

Další články

Se Singapore airline do Číny

Zanedlouho po mém návratu z druhé cesty za zlatem, někdy koncem léta 2010, už mě opět …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *