Home / Aktuality / Frankie na Barum rally

Frankie na Barum rally

O autorovi Frankie

Další články

Panta Rhei…

… 12. Dobový letecký den…       Říká se, že dvakrát nevstoupíš do téže …

One comment

  1. Svezení.
    Dne 4.11.207 organizoval Franta Blahout v Bělé pod Bezdězem setkání lidí, kteří si mají co říci. V drtivé většině se jednalo o lidi, kteří se zabývají soutěžními auťáky. Od samého rána se po areálu proháněly dva rallye vozy, jedna Bugyna a sparingpartnera jim dělal vrtulník Dana Tučka, který umožňoval zájemcům pohled na areál z ptačí perspektivy. Kromě nich jsem se tam ocitl i já s Honzou Voráčem. On jako autor své knihy o létání z doby, kdy většina účastníků ještě nežila, nebo maximálně tahala kačera kolem rybníka. Já v roli Kmotra (jeho díla). Navíc tam spatřily světlo světa ještě další tři knihy… jedna o Austráli, další o mořeplavectví po Atlantiku a ta třetí o učení, jak se jezdcem státi….prostě nic zajímavého…
    Před oficiální částí celého dne, plnou proslovů a křtů, mi Frankie říká: „Běž si sednout do támhle toho auťáku, Vlasta Tě sveze“. Byl to ten, s číslem 14 na boku, který je mottem výše uvedeného klipu. Nadupaný, soutěžní stroj v rukou fenoména, Vlasty Neumanna. Už usedání a ukurtování nápadně připomíná činnost aviatika před letem. Říkal jsem sám sobě: „Měj oči otevřené, ať zaznamenáš do mozku všechny vjemy“. Počínání jezdce vyjadřuje asi nejvýstižněji konstatování, že pro rozhodování a následnou akci je vteřina moc dlouhý časový interval. Veškeré zásahy do ovládání auta musí být natolik dopředu zažité, více méně zautomatizované, aby zbyl prostor na bleskové řešení situace, která nepatřila do scénáře jízdy. K jedné takové došlo v pravé, ostré zatáčce smykem (jak jinak?), ale Vlastík ji vyřešil bravurně, protože umí. Nevím však, jestli jsem si to nevsugeroval, abych byl zajímavý, že jsem to postřehl. Po prvním okruhu následoval druhý a pak ještě jeden pomalejší na vychlazení celého stroje. Sakra! Poznal jsem další zajímavý rozměr svého života. Kdybych nepamatoval Mrtvé moře, když bylo ještě marod, asi bych se na to dal.
    Jednou z částí ofiko – programu byla zmíněná křest Jendovy knihy. V krátkém slovním úvodu jsem poděkoval za uštědřený prožitek a všem lidem od soutěžního ježdění vysekl poklonu. Poté jsme knihu pokřtili sektem a poté dostal slovo autor. Honza, 88-tiletý matador našeho spolku Letci-Žatec s mozkovnou pětadvacetiletého chlapa, ve svém vystoupení popsal létání své doby tak věrně, že by všichni posluchači mohli bez uzardění usednout do kokpitu stíhacího eroplánu. Má paměť slona.
    Ještě jeden poznatek jsem učinil a tím potvrdil svoji zkušenost. Lidé od adrenalinových aktivit si před sebou na nic nepotřebujou hrát. Ať je to letectvo, „auťáci“ , účastníci vodních extrémů a další. Pozérství je vlastní pouze zakomplexovaným neumětelům a politikům.
    Ještě jednou díky a s přáním prima dne, Venca Vašek.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *