Home / Aktuality / Expediční schůzování…

Expediční schůzování…

To je dneska ale divnej den. Celou noc na střechu karavanu buší kapky, několikrát mě to i vzbudilo. Docela Fandovi závidím, spokojeně oddychuje zabalenej do peřiny a odhání vlky a medvědy z širýho okolí. Já místo toho mžourám do stropu. A nemůžu znova zabrat. Doma půlnoc, takže si ani neni možný psát, páč už šli všichni na kutě…

 

 

Nepřestalo pršet, jen se to trochu zvolnilo. Tajfun, co řádí podél severo-východního pobřeží Austrálie, se courá sem a tam a přiblížil se trošek i sem dolů. Nejsou tady sice silnice pár metrů pod vodou, neplavou tady auta, domky ani karavany, ale… No, aspoň že do kuchyně nepřiplave krokodýl a v poolu nebude číhat hejno pijavic…

 

Paradoxně se tím nenecháváme znechutit. Už včera jsme se domluvili, že dnešek rozdělíme na pánskou a dámskou část, tak se toho držíme. Terka razí s Ivánkem do města ještě pro nějaký dárky pro spolužáky a my na RAAF Amberley. Viz. další příspěvek…

 

Vlastně je to pro nás poslední pracovní úkol, kterej jsme si pro tuhle expedici zadali. A vychází to přesně, abychom mohli večer poreferovat kamarádům do Žatce na schůzi. Jo, jo, dneska je poslední čtvrtek v měsíci. Jsme v tom schůzování sice trochu napřed, ale snad nám to odpustěj…

Ještě vytvořit a poslat expediční schůzovací pozdrav…

Kamarádi, přejeme vše dobrý a užijte si to tam bez nás. A až budeme zejtra ráno vstávat, ne že budete ještě šukat po Tulipánu s půllitrem v ruce, jako Božky Němcový babička po světnici… Hezky jedno malý a slušně domů…

I Rumeš s Lišákem!…

 

Vrátili jsme se z Amberley kolem oběda. Doma pohoda a klid, poobědová siesta,… himl, že bychom taky? Ale ni,… mně se vlastně zas až tak nechce. Ale Maruška s Petrem si ze zvyku na chvíli zalezli, tak jsme se uklidili taky. Abychom nerušili. Frankiemu se to hodilo, ten dívčí román je prej tuze zajímavej. No a já zas moh dohánět skluz. A taky kouknout, co je doma novýho…

 

Ale na dlouho to nebylo, naše zmokliny se vrátily už ve dvě…

 

Vzhledem k tomu, že jsme měli odpracováno a do konce našeho pobytu tady nebylo v plánu někam vyrazit sami, vydal se pak Frankie s Petrem vrátit auto do půjčovny. Trochu nesví, páč kvůli tomu nárazníku, otlučenýmu o klokana. No,… a stálo to za to!…

Nevím, jestli to tady takhle zkoušej na každýho, ale z dramatickýho vyprávění po návratu jsme pochopili, že se půjčovna pokusila Frankieho stáhnout o čtyři litry déček (aka 4000,- AUD). Protože to prej nebylo pojištěný a kdo ví co ještě. No ale, to si páni v půjčovně zadělali na průser ovšem. S nasazením vlastního holýho života a s Petrovou vyřídilkou, vypracovanou léty byznysu na australský půdě, to málem skončilo kriminálem. Teda ne pro naše kluky…

Petr je tam spucoval takovým způsobem, že bych se nedivil, kdyby mu ještě strkali peníze, ať už proboha odejde a nikomu nic neříká…

Všem se notně ulevilo a nakonec je z toho i zajímavá historka, no ne?

 

Zejtra začínaj velikonoce. Tady teda o těch osm hodin dřív, žejo. Vždycky byli oproti nám napřed. Nicméně, proč to říkám? Protože další geniální nápad! Respektive,… ženyjální, páč to napadlo mojí ženu…

Co takhle místo přáníčka s velikonočním zajíčkem, kuřátkama, wowečkama a podobně,… což už je poměrně ohraný, ne?,… poslat letos velikonočního klokana? Nainstalovat kolem něj nějaký vajíčka, udělat pár fotek,… co?…

OK, zkusím zajít za Petrinou a domluvit to…

 

A Vy se koukejte přestat chlámat. No tak má kozy, no…

 

Ale domluvili jsme se až na ráno. Teď odpoledne jsou klokani moc živí a nechtělo by se jim…

 

O autorovi Pytlak

Nec diem, nec horae...

Další články

Bývalá čs.sparka Mig-23U v USA

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *