Home / Aktuality / Do divočiny…

Do divočiny…

Jsme tu v podstatě tejden a už se nám podařilo asi tak sedmkrát změnit plány. Himl, tak na co ty večerní briefinky děláme. Z toho by jednomu ztvrdlo játro…

 

Blížil se víkend, tudíž bylo potřeba zajet pro auto. Bychom mohli vyrazit na Korytar Hill a tak nějak. Proto se Petr s Frankiem ráno sebrali a vyrazili do půjčovny. Jako naše expediční vozidlo vybrali Holdena Astru, což je v podstatě Opel Tosamý, jen místo kolečka s půlnaci bleskem naležato čučá na kapotě lev. Je to tak hezčí, jen tak mimochodem…

Jen než dorazily zpátky, uzrál v jejich hlavách plán. Klasika, večerní briefing přišel vniveč. Se oblíkněte, za deset minut vyrážíme ke Standovi na farmu…

 

A to ani nezmiňuju, že cestou potkali sousedku Stáňu Bilek a domluvili s ní spoustu krávovin. Ona totiž vede brisbanskej Československej klub. Články do Krajanskejch listů, interview v rádiu pro krajany, atd.…

Asi jsem byl zralej na panáka…

 

Sbaleno jsme měli v podstatě hned. Ono toho konec konců na těch pár dnů v buši nebylo moc potřeba. Dvě trička, ponochy a trencle, a ty stejně jen aby se neřeklo. Hlavně ale sprej proti komárům a tulácký obutí, páč, co si budem povídat, v buši roste plno trnovatýho, nehledě na potvory, kterejm jde jen o to, jak tě zakousnout a votrávit. Brouchy mouci, kuřátka a čmelíci, hadi a hadice…

 

Z Brisbane jsme vyrazili na jiho-západ po hájwej směrem na Ipswich a Warwick. Čekalo nás sice jenom cca 300 kilometrů, ale… A hlavně, měli jsme překročit Great Dividing Range a tudíž se dostat do vnitrozemí. Do klasickýho australskýho Outbacku. I když ještě ne do toho úplně nejvíc nejsuššího a nejvíc horkýho…

 

A cesta to byla tuze zajímavá! Hned 40km od Brisbane totiž jsme projížděli kolem báze Královskýho australskýho letectva RAAF Amberley (zmíním v samostatným příspěvku, aby se to dalo použít i pro letecký webovky…). O pět kiláků dál využili jsme plně toho, že holky spí a udělali si pár fotek u Canberry na podstavci u silnice…

Vůbec je to tady takovej leteckej veselej kraj, bych řek aspoň teda při pohledu na ceduli u jedný křižovatky, kterážto oznamovala, že ztama vede Goebels Strasse. Teda,… Goebels Road…

 

Čím blíž byli jsme k Velkýmu předělovýmu pohoří, tím byl kraj zelenější. Asi jak se to zarazí vždycky o hory a ta voda zteče dolů. Všude krásný stromy, bohatý luka a pastviny, na nich koně a krávy, kozy a wowečky, termiti. Lucky country, toto…

Silnice se začala kroutit a nad hlavama vyrostly póóóřádný kopce. Točilo se to víc a víc, malá Štěpka by z toho měla Geblinkenschaft. Navíc, s Blatouchem za volantem…  A to jsme ještě nebyli v Outbacku…

Tam jsme se začali spouštět po průjezdu, doprovázeni zpěvem ptáctva všude kolem po stromech. Krajina začla se měnit jako mávnutím kouzelnýho proutku. Ne, že by nebyla i nadále zelená, ale zcela viditelně mnohem sušší, než na návětrný straně od oceánu…

 

Ve Warwicku jsme se na chvilku zastavili v obchoďáku, nechtěli jsme přijet s prázdnou. Nic extra, jen nějaká čokoška na chuť. Ale využil jsem to, příroda prostě chce svý a v mým vysokým věku tím víc…

 

Přeci jenom jsme ale hned na Korytar Hill nejeli. Natáhli jsme to ponejprv na Texas, že si dáme pravej australskej steak a žbrďol pivka v klasickým zaplivaným pubu. Navigoval jsem, of course, takže nebylo možný zabloudit. To snad ne, že bych si chtěl nějak honit,… triko (!!!), ale prostě v Austrošce jsem nezabloudil a nezabloudim, ať si kdo chce, co chce… Díky Fandovi jsme tam zase byli relativně brzo, anžto cestu Stanthorpe – Texas pojal jako Rallye Austroška 2018. Jako po rovině, když to mastil stopade, tak ještě pohoda, to šlo zvládnout, i když jsme měli oči na šťopkách a koukali po klokanech. Když ale rovina přešla do hornatýho terénu a zatáček, střídalo se to levá šest, pravá šest a furt dokola,… ou… To bylo náročný. Ale Fanda to řezal zkušeně…

Naštěstí jsme žádný zvíře v cestě nepotkali. Teda živý, poraženejch bylo podél cesty habakuk…

Akorát jsme to ze začátku v Texasu nemohli najít zrovna…

 

Nakonec jsme se usnesli, že tím správným podnikem, kde nám vyžvejknou na talíř rib steak a k němu pintu bahna, bude Stockton Hotel. V tom honáckým městečku prastarýho vzhledu budil tenhle podnik asi největší důvěru, hned po faře…

A dobře jsme vybrali. Fakt úžasná zaplivárna (jako typ hospody, nikoliv kulturně ani hygienicky…), po zdech obrázky koní z dostihů, na zdi za pultem Pivoň Šumavskej, dřevěný stlučený stoly a za barem typickej aussie Žvejk a Sheyla. Hár´ja, mejt?…

Museli jsme hodinku posečkat, vaří se tu až od pěti večer. Tak jsme zatím dali pivko a mohli se porozhlídnout a ohodnotit. A vyšlo nám to na zásadně kladný body všecko. No a pak, když dorazily steaky na stůl, tak to už jako totáč orgáč…

 

Akorát jsme si to užívali příliš dlouho a než jsme se vyhrabali, začalo se stmívat. Což byl problém, za soumraku vylejzaj klokani z bushe a nemaj lepší zábavu, než skákat do silnice před rozjetý auta. Výrazně jsme tudíž zpomalili a přilepili oči na sklo. Každou chvíli poskakovalo něco po cestě, ale vždycky jsme to zahlídli. Nakonec ale přeci jenom, přes veškerou opatrnost a znalosti poměrů, jsme jedno wallabyho sejmuli. Vyskočil nám před autem těsně a šel na střed. Nakoupil to pravou stranou…

Jestli odběh, to netušim. IMHO daleko ne. Akorát my měli na expedičním vozidle kříslej nárazník a mřížku pryč. Půl hodinky po soumraku, himl. Pech, toto…

 

 

Zbytek cesty obešel se pak už naštěstí bez nehody, takže cca v sedm, přičemž tady už za černo-černý tmy, otevřeli jsme branku na 69 Sonego Lane a vyrazili bushí nahoru na Korytar Hill…

Nahoře v domečku už nás očekávala Lidka se Standou. Přivítali jsme se, samozřejmě i s chlupatou neřízenou střelou jménem Bunny, dali pivko a sekanou k večeři a šli na kutě. Krásně nám k tomu svítil měsíc…

 

Dokud ho někdo nezhasnul…

 

Himl, budu si to po sobě muset přečíst. Usínám u toho. To zas budou bullshity…

 

O autorovi Pytlak

Nec diem, nec horae...

Další články

Vzpomínka na Regiho 2018…

… Mistrovství ČR ke 100 letům československé aviatiky…        Otázka pro znalce: Může v Milovicích před …

One comment

  1. To musím poznamenat, s tím měsícem. Děvčata usínala a kochala s svitem měsíce, nadšeně, a jak v tý Austrálii krásně svítí. Když vtom zhasl, Lidka prostě otočila vypínačem a zhasla světlo, co nám chlapům svítilo na cestu do našeho pelechu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *