Home / Starý pilot / Bramborové placky-opět vypráví Hans Voráč

Bramborové placky-opět vypráví Hans Voráč

Bramborové placky

Na vlnách plynoucího času jsem byl unášen až k první časové brance padesáti let, která tvořila časový limit pro piloty supersoniků. A protože jsem se rád držel kniplu, odmítl jsem různá kancelářská místa a nechal se přeškolit na větší dopravní letoun IL-14.
Dopravní a spojovací letka se stala mým druhým domovem. Přicházející požadavky zabezpečovaly poměrně bohatou leteckou aktivitu. Několikrát týdně jsme navštěvovali různá místa v rámci Varšavské smlouvy a přepravovali VIP osoby. Nejčastěji do Berlína, Varšavy a z různých stálých letišť. Osádku letounu tvořilo pět osob. Kapitán, já jako druhý pilot, navigátor, radista a borťák. Nařízený jazyk letecké korespondence při zahraničních letech byla ruština. Náš navigátor byl vyšší důstojník z divizního štábu a funkci navigátora chodil dělat jako vedlejší funkci. Podle toho většinou také vypadala jeho příprava na let. Odnášel to radista, který měl hodnost rotného. Navigátor mu většinou vzkázal, ať připraví vše potřebné na let. Rotný byl poctivý a nebojácný voják. Nebál se říkat pravdu nahlas. Jednání navigátora se mu nelíbilo a tak jednou došlo k následující události.
Měli jsme letět na sever, někam za Berlín, na jakési vojenské letiště. Měli jsme přepravovat velitele divize a jeho skupinu. Čekali jsme nastoupeni u letounu. Přijel velitel a převzal hlášení od kapitána letounu. Zeptal se ho, zda je vše v pořádku připraveno. Přihlásil se rotný a oznámil generálovi, že osádka není připravena na let, protože navigátor nebyl na přípravě a nemá potřebné frekvence a další nezbytné informace důležité pro let. Let byl důležitý a tak došlo k vyjednávání generála, kapitána, navigátora a radisty. Nakonec byl let proveden a navigátor jako obvykle získal vše potřebné od radisty.
Zvláštní situace nastala při letu do Polska. Popíšu zde průběh letu do Varšavy. Vezli jsme štáb divize a nějaké funkcionáře z Prahy na jednání, generál a jeho hosté chtěli mít přehled o probíhajícím letu a tak měli místa sousedící s kabinou a poslouchali radiokorespondenci.
Odstartovali jsme v plánovaném čase a po nastoupání určité výšky začal radista s navázáním kontaktu s Varšavou.
„Varšava, Varšava, čechoslovackij bort 490 na svjaz“. Následovalo ticho. Po chvíli radista opět.
„Varšava, Varšava, čechoslovackij bort 490 na svjaz“. Opět ticho. Toto se opakovalo čtyřikrát. Poté si radista sundal sluchátka z hlavy, praštil s nimi o zem a zařval do hukotu motorů.
„Seru vám na to!“
Generál se podíval na kapitána. Kapitán se podíval na mne a řekl.
„Honzo, vem to!“
Zvedl jsem sluchátka s mikrofonem, nasadil si je na hlavu a zavolal.
„Warsava, Warsava, Czech board four nine zero, how du you hear me“.
I hear you clean and strong, go on“, zněla okamžitě odpověď.
„Warsava, Warsava, Czech board for nine zero, airborn at eleven two fine, flight level 1570 metres, my position HD“.
„Warsava estimate at twelve five eight over“, atd., atd. pokračovala anglická radiová korespondence mezi námi a velice ochotnou Varšavou. Do naší anglické korespondence zasahovaly výkřiky nasraného radisty.
„No vida, no vida, jak to jde, to se na to vyseru, to se na to vyseru. A kde je ruština?“
A do toho opět zasahoval hlas generála.
„Soudruhu radisto, nerušte vysílání pilota“.
Generál se radostně rozhlížel po svých hostech a měl jsem kolikrát dojem, že si je vozí, aby jim předvedl ten náš šouflšou. Čekal jsem vždy po letu, kdo mne zjebe za používání angličtiny, ale nikdy nic nepřišlo v souvislosti s našimi lety.

Ale při jedné prověrce shora jsem byl přezkušován z navigace jedním pragocentrickým plukovníkem. Při svých odpovědích na jeho otázky jsem použil výraz „džairo“. Zarazil mé odpovědi a poučil mne, že správný výraz je „gyrooo“. Zhodnotil mou odpověď jako nevyhovující a zarazil mi na týden stravování v „L“ normě. Musel jsem si celý týden nosit svačiny. Moje žena mi vždy napekla bramborové placky se škvarkama. Jakmile jsem vyndal svačinu, dostával jsem ze všech stran nabídky od ostatních pilotů, nabízeli mi jejich obědy v “L“ normě za mé bramborové placky.

Jan Hans Voráč

O autorovi Frankie

Další články

Z.Kadlec – Ložisko za půl milionu

Z.Kadlec – ložisko za půl milionu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *