Home / Starý pilot / Bačkorová přehlídka

Bačkorová přehlídka

Bačkorová přehlídka

 

Někdy mezi padesátými a šedesátými lety bylo žatecké letiště přeplněno personálem všeho druhu. Tři letecké pluky a zabezpečovací prapory představovaly spoustu vojenských osob z povolání a nedostatečný počet bytů znamenal provizorní ubytování a dojíždění z různých míst a vzdáleností. Podzim, zima a jaro provázelo převážně negativní počasí, deštivo, mlhavo a blátivo.

V této době se u vojenských osob z povolání dostalo do módy, nosit k vycházkové uniformě místo černých polobotek bačkory a přes ně černé gumové galoše. Tento módní jev byl předmětem každodenní kritiky a převážně od politických orgánů byl označován jako ustrojovací nekázeň. A takováto nekázeň byla spojována s výskytem a vyšším počtem leteckých mimořádných událostí. Kritiky bylo hodně, ale až do určité doby neměla praktický dopad. Pouze však do doby, kdy jak se říká, „se ucho utrhlo“. Problém se zřejmě donesl do vyšších sfér armády a došlo k následující události.

V průběhu jednoho prostého pracovního dne, mezi devátou a desátou hodinou přišel náhlý rozkaz. Do třiceti minut nástup celé divize kromě služeb, ve vycházkové uniformě ke cvičnému slavnostnímu pochodu na startovací dráze. Nastal nevídaný shon. Sedmdesát procent oficírů nemělo polobotky. Ozývaly se výkřiky: „Půl království za polobotky“, a podobně. Ale třicet minut není žádná dlouhá doba a vývoj měl rychlý spád. Masové převlékání a odcházení na dráhu, seřazování, přijíždění aut s veliteli a se zástupci.

Ve třicáté minutě stála divize nastoupena a bylo předáno hlášení veliteli letectva. Vzápětí zazněl rozkaz.

„Sundat galoše!“ Po něm: „Provést slavnostní pochod!“

Spousta galoší zůstala opuštěna na dráze, když jsme odpochodovali ke slavnostnímu pochodu. Pochod měl do titulu „slavnostní“, hodně daleko. Prvním negativním jevem byla skutečnost, že na čele všech útvarů kráčel velitel divize se svým politickým zástupcem. Velitel divize byl velký obézní chlap, jeho zástupce byl o dvě hlavy menší, pajdavý mrňous a nevytvářeli tedy rázný vojenský dojem. Spíše jako Pat a Patašon. Za nimi šla masa oficírů, snažících se šlapat důrazným přehlídkovým krokem ve žlutých kostkovaných domácích bačkorách. Velitel letectva musel být hodně nasraný, když pohled na takovou partu šašků nevyvolal na jeho tváři ani náznak smíchu.

Celá divize prošla kolem velitele letectva a vrátili jsme se k opuštěným galoším. Dostali jsme povel „vlevo v bok“ a čekali na zhodnocení pochodu. Velitel letectva vyjádřil svoje hodnocení stručně a zlověstným hlasem. Řekl jen: „Šlapali jste jako husy v hovnech“.

Otočil se, sedl do auta a odjel. Jeho poskoci odjeli za ním. Posbírali jsme své galoše a mlčky, divně stresovaní, jsme odcházeli na svá pracoviště. V dalších dnech jsme čekali na příval nácviků pořadové přípravy, na spoustu vlevo a pravoboků a čelemvzadů, eventuálně klencáků, ale ono nic. Nebyl čas.

Letecký výcvik se totiž zpožďoval vlivem častých mimořádných událostí. Několik dnů se chodilo do zaměstnání v polobotkách, ale pak opět zavládly galoše a mám dojem, že v nich začali chodit i politruci.

Jan Hans Voráč

O autorovi Frankie

Další články

Bomba na palubě

Bomba na palubě Při jedné službě, uprostřed noci, kdy byl náhodně velmi slabý, téměř nulový …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *