Home / Aktuality / Až na vrchol…

Až na vrchol…

… aneb Čeburaška by se divil…

 

       Proč se zmiňuju o Čeburaškovi? O animovaný postavičce s velkejma ušima z dob minulejch a navíc mejdyn SSSR? No, protože jedu ze Žatce a protože modří vědí…

 

Je tady třeba složitě popisovat, co je Raná a jakej má význam a historii? Že se jedná o holej kopec s dvěma vrcholy těsně za Lounama, kterej vešel do dějin jako československá Mekka plachtařů, rogalistů a paraglajdistů. Že tady začínalo poznávat vzduch devadesát procent českejch letců? Eště byste se mi vysmáli. Tudíž na vás v tomto ohledu prdím, jak na placatej kámen. A vzpomínky na Vaška Bäumla a jeho slavnej let na větroni až do Drážďan nebo vyprávění Jarka Falcníka si nechám pro sebe…

 

Prostě jsem se cestou ze Saasu ze schůze, která byla tentokrát asi nejlepší a nejzábavnější, co jsem zažil, zajel podívat. Už jsem po tom toužil dost dlouho, přišel čas si ten sen splnit. OK, bylo to s mezizastávkama, nejdřív v Podbořanech na zmrzlinu od Janinky Lišákový, pak před Lipencem v makovým poli. No ale, žejo. Prostě občas je nutný chytit příležitost za ušima a pořádně jí vyprášit kožich, jako Čeburaškovi…

Času bylo relativně habakuk. A navíc krásný počasí. Po návštěvě makoviště nechal jsem na sobě stylovku, protože aby to mělo glanc. Vystoupat na horu v trapperským a s poutnickou holí v ruce, to tady určitě ještě nebylo. Sice se v těch mokrejch mokasínách neřídilo zrovna dvakrát dobře, ale šlo to přežít. Nebylo to na dlouho, Raná je od hlavní chomutovský jen nějakejch pět kiláků. Teď jen najít to správný místo na zaparkování…

Mno, z druhý strany, kousek nad letištěm. To by šlo…

 

Hned, jak jsem vylez z Krysáka, bylo jasný, že to bylo dobrý rozhodnutí. Z Raný jsem byl nadšenej. A to jsem stál teprve na úpatí. Pohled nahoru, na holý prudký svahy, sedlo mezi dvěma vrcholky a na syslíky, pobíhající po travinách, mě v tom jen utvrdily. Navíc ta spousta mateřídoušky! V podstatě celá jedna strana kopce zářila jemně fialovou barvou a nádherně voněla. Dole, hluboko pode mnou, bzučely motory Zlínků, co chvíli táhnoucích do oblačnejch výšin větroně,… tyjo, takhle shora jsem to snad ještě neviděl!…

A co teprve, když jsem se vydrápal na vrchol! Nejdřív na malej, s několika skalkama, pak přes sedlo na ten hlavní, kde stojí vysokej stožár s větrným pytlem, informující poletuchy o síle a směru větru. To byly výhledy! To byly panoramata!!!…

Nehledě na to, že i já byl v tu chvíli atrakcí, zejména pro náckovsky hovořící přítomný turisty, falšimjégry a modeláře. Copa jste nikdy neviděli chlapa s nožejkem? Vlastně jo, von přece ten Tojčland. Ýbr áles, ale bez kudly. Fuj, e-e! Zbraň! Nebezpečná… Frbótn… Hajtla!…

Taxem se rozhlíd po kraji, pokochal se vznášejícíma se paraglajdistama a větroněma, jo, ten model byl taky super. A jak svištěl! Poznamenal jsem nás do vrcholovky, udělal pár fotek a hurá dolu…

Ale opatrně, ty čvachtasíny na trávě vcelku kloužou…

Pár fotek…

Tak  a je to. Byl jsem na Raný! Vau! Jé, hele! Tady je ajrák! Teda vlastně,… aerák!, Ve vsi na plácku pod pomníkem stojí na podstavci nádherná do bílo-modra zbarvená Aerovka Ae-45. Tak to už se tak často nevidí. Taky bych chtěl u nás ve vsi letadlo. MiGouška, ideálně…

Mno, třeba jednou…

O autorovi Pytlak

Nec diem, nec horae...

Další články

Přistání skrz mraky a mezi skalami na Novém Zélandu

Přistání skrz mraky a mezi skalami

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *