Home / Aktuality / ANZAC-CS – Veterán…

ANZAC-CS – Veterán…


„… v bouřce letíme z Anglie nad Německo, lije jako z konve. Sto padesát feetů nad námi letí další Lancaster. Najednou obrovská rána a ten Lancaster nad námi se rozprsknul jako prasklý balón. Jeho kousky lítaly kolem našeho letounu jako šrapnely…“

Když jsme se Stáňou za volantem její Mazdy několikrát odbočili a zatočili na kruháku, ztratil jsem úplně přehled, kde se nacházíme. Prostě jsme byli někde na okraji hlavního města státu Queensland, Brisbane…

Pro mě to město znamená moc, už patnáct let, rok co rok, některý i dvakrát, přilétám do Brisbane, abych se z města svého srdce vydával do vnitrozemí, ať už za zlatem, nebo drahými kameny. Pro nás Evropany romantická a velice neobvyklá zábava, pro některé Australany žijící ve vnitrozemí zdroj obživy. Není to tak dlouho, možná dva roky, se v naší televizi objevila zpráva, že dva hledači zlata našli v New South Wales zlatý nugget, vážící přes třináct kilo! Přibližná cena takového nuggetu byla kolem 750 tisíc dolarů!!! Slušná láce, a protože jezdím mezi zlatokopy ne kvůli zlatu, ale sbírat příběhy o tom, jaké umí být zlato potvora, chtěl jsem se známými zlatokopy ztratit slovíčko, jestli by neřekli, jak to asi mohlo dopadnout. Neřekli…

Bylo to zanedlouho po zprávě v televizi. Po měsíci, kdy už jim nabízeli za nugget dvojnásobek, protože to už nebylo pouze o zlatě, ale šlo o raritu, jsem odcestoval do Česka. Pár dní po návratu se objevila v televizi další, podobná zpráva. Ti dva samí kluci nalezli tentokrát pětikilový nugget. Pak že se na zlatě nedá zbohatnout…

Tentokrát jsme ale pátrali po jiných hodnotách. Pro naší misi Czechoslovakian Heroes Tribute jsme potřebovali nějakou žijící legendu, která by naší akci dala opravdový punc správného uctění památky československých pilotů RAF, kteří našli druhý domov v Austrálii nebo na Novém Zélandu. Z našich krajanů tu už nikdo naživu nezůstal. Ale dostali jsme zprávičku, že jeden z posledních válečných veteránů se nachází v Brisbane. Stáňa, když si něco zamane, musí to dokázat, a tak se jí podařilo vystopovat Laurie Woodse, DFC, jenom nevěděla, u jakého druhu vojska ve válce bojoval. Než jsem stačil vygůglovat požadované informace, Stáňa nás naložila do auta a vyrazili jsme. A právě někde na okraji Brisbane jsme vjeli do retirement village – nepřeložitený výraz jsem si přeložil jako vesnice pro důchodce (ehm,… zdravíme Vendu Vaška…)

Šli jsme s Filipem za Stáňou a Karlem, jejím mužem, do recepce, kde se Stáňa představila jako prezidentka Československého klubu v Brisbane a zeptala se na Laurie Woodse. Poslali nás hned za roh, kde seděl v křesle 96-letý pán…

Po krátkém přivítání a dotazu, zda si můžeme chvilku popovídat, nás hned upozornil: „Já sem moc nechodím, tady to je pro důchodce, sem já nepatřím…“ Humor, který o bodrém staříkovi napovídal, že je duševně ještě při síle. Když jsme mu vysvětlili, že bychom ho rádi přivítali na naší akci a jestli by nám nevyprávěl nějaký příběh z války, jenom se zeptal, kolik mu na to dáme času. Bez přemýšlení jsem odpověděl, že asi tak pět minut. „Tak to stačím ty vaše lidi sotva pozdravit. Potřeboval bych tak čtyři týdny…“, řekl na to. To už jsem věděl, že jsme narazili na toho pravého. Stáňa překládala mé otázky a jako první jsem se zeptal, u jakého vojska sloužil. Odpověď mě notně překvapila a zároveň potěšila. 460. bombardovací peruť RAAF. Hned mi bylo jasné, že bude ozdobou naší akce…

Australané v Anglii létali na Německo a Laurie byl na jednom Lancasterů navigátorem. Dal se hned do vyprávění, protože malým jazykovým nedorozuměním vzniklo to, že si myslel, že má vyprávět teď hned. Když se nadechoval mezi dvěma příběhy, zeptal jsem se, jestli má ještě doma uniformu. Odpověď byla opět příznivá a dokonce na ní má všechna svá vyznamenání. Ani jsem se neptal, jestli si jí oblékne při návštěvě naší akce a rovnou jsem se zeptal, jestli si k nim nechá připnout medaili ke 100. výročí československého letectví…

Když dopověděl poslední story, oznámil nám, že napsal čtyři knihy s příběhy z války. Vyndal mobil a s naprostou samozřejmostí vyťukal číslo. Vzápětí do telefonu oznámil, ať pošlou čtyři jeho knihy do Československého klubu v Brisbane a jedna že je pro mne. Jenom velká škoda, že na knize, kterou mu výměnou předám jako dárek, není Lancaster, ale B-24 Liberator. Vím, že ho potěší, je v angličtině a nedávno vyšla v jednom z našich nakladatelství pod stejným názvem. Potřebuji jednu krátkou story pro kamarády do Česka, povídám mu…

„… v bouřce letíme z Anglie nad Německo, lije jako z konve. Sto padesát feetů nad námi letí další Lancaster. Najednou obrovská rána a ten Lancaster nad námi se rozprsknul jako prasklý balón. Jeho kousky lítaly kolem našeho letounu jako šrapnely. V té smršti zbytků letadla se najednou ozvala další velká rána. Koukám nad sebe a střelecké kabině ulétla celá střecha. Narazil do ní velký úlomek ze sestřeleného letadla nad námi a celou ji utrhl. Vzápětí kolem střelce, který byl stále ještě ve střelecké kabině, prolétl padající motor a jenom těsně ho minul. Létání mezi roztříštěnými troskami zasažených letounů pro nás nebylo ničím neobvyklým a byli jsme na to zvyklí…

Dělali jsme často během dvaceti sedmi hodin dva nálety. Startovali jsme o půlnoci a teprve po těch dvaceti sedmi hodinách jsme vylézali z letounu. To už nám ale opravdu oči lezly z důlků…“

„Na mých websides mám spoustu příběhů a můžeš si je všechny přečíst“, povídá mi. A mohu je použít pro naše webové stránky?, zeptal jsem se vzápětí. „Pochopitelně, jenom nesmíš použít story z mých knížek, na ty má autorské právo nakladatel. Každý týden chodím na shopingy a podepisuji mé prodané knihy…“

„…jednou jsme se vraceli z Německa do Anglie. To už jsem byl Flying Officer. Stalo se to, že pilot byl zasažen střelou a nemohl ovládat letoun. Během deseti minut mi vysvětlil, jak s Lancasterem zacházet a já jsem s ním doletěl až do Anglie…“

Ten stařík byl zázračný, za pár let mu na rameno zaťuká stovka a on má paměť jako slon. Rozloučení bylo opravdu srdečné. Na našem setkání ho uvede bubeník Anglické královské gardy. Určitě si to zaslouží. A třeba bude s vypjatou hrudí s medailí ke stému výročí československého letectví vzpomínat na návštěvu pár leteckých bláznů z Česka…

O autorovi Pytlak

Nec diem, nec horae...

Další články

Trnitá cesta z pekla ke světlu- 3.díl

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *