Home / Aktuality / ANZAC-CS – Totem…

ANZAC-CS – Totem…

Byl jsem opět na obchůzce kolem farmy zkontrolovat, jestli nejsou přes plot popadané stromy. Standa zase fuckoval a nadával sousedům do bastardů. Že kašlou na popadané stromy a jeden mu prý spadl pár cenťáků od telefonního sloupku. Zítra musíme opravit plot. Tentokrát byly spadlé tři stromy, dva z jeho strany a jeden od souseda. Když jsem mu řekl, že spadl strom od souseda, tak to byl fucken stupid bastard, který na všechno sere. Pak jsem mu řekl, že ti dva další jsou z naší strany k sousedovi, řekl, že se taky neposere. Ale fuckovat ještě víc, tentokrát to jsou jeho stromy. Musím přiznat, že jsem toho měl opravdu dost. Z driftování v Německu jsem měl nějak pochroumané koleno a po tom lezení na skalách se opět ozvalo. Byla to výprava skoro na celý den, farma má obvod několik kilometrů, co je ale horší, že se kolem plotu musím prodírat houštím a přelézat dost vysoká skaliska.

No a jak jsem se vracel z toho plotu, tak jsem dostal geniální nápad. V jednom místě v buši jsem objevil krásné místo. Tedy ono teď krásné není, ale bude. Řekl jsem Standovi, že zítra místo spravování plotu, které by bylo na celý den, postavím velký indiánský totem. To místo totiž vypadá tak, že v kruhu o poloměru asi deset metrů stojí kameny. Jeden z nich je velký asi jako půlka dospělého chlapa a ostatní jsou menší. Řekl jsem Standovi, že zítra vezmu traktor, to místo radlicí vyčistím a doprostřed postavím totem, mám ho schovaný v buši už pár let. Nastojato ho budu tesat, malý jsem tesal naležato, nebylo to ono. Do volných míst mezi kameny dám dva kmeny jako lavičky, na kterých budou sedět příslušníci kmene (to jako oni dva), na ten velký kámen vyrobím z rozpůleného kmene dřevěné křeslo pro náčelníka (to jako pro mě). Musím ho ukecat, aby mi půjčil motorovou pilu, dělá s ní fóry. Dělá fóry se vším, minule jsem mu prý při tesání kladívkem omlátil sekeru.

To všechno mi říkal v rachotu motoru, když jsme se večer vraceli z buše. V nejprudší zatáčce za strom se málem naboural, protože se na mě otočil a myslel si, že neslyším co mi říká. Co jsem na to měl říci, že mu koupím novou? Měl co dělat, abychom se s traktorem nepřekotili, houby vidí, ale nakonec jsme šťastně dojeli až k baráku. Jaký byl však můj údiv při večeři. Čekal jsem další výhrady k mému nápadu s totemem, když mi Standa sdělil, že má malou sekerku na tesání a také dláto a dřevěnou paličku. No a když jen tak mimochodem oznámil, že má i ty dvě lavice z rozpůleného kmene a že motorovkou jenom vyřízne zářezy, do kterých posadí ty půlky a lavice jsou hotové, málem jsem omdlel. Po večeři jsem mu řekl, že jdu namalovat totem a podle výkresu ho budu tesat. Ať do zítra připraví nějaký poklad, který pod totem zakopáme.

Druhý den jsem vyčisti tu piknic areu (hrozný výraz – anglickočesky, ale to mám od těch Čechů v Austrálii. Mluví česky a do toho matlají anglická slovíčka. Pro mě sice přijatelné, protože rozumím, ale jinak na prd, protože člověk není nucen mluvit anglicky a v životě se tady u nich tu angličtinu nenaučím). Dělám indiánské pohřebiště s totemem na mučení a oni tomu řeknou picnic area. Vybral jsem místo na totem, zasadil do země a chvíli ho tesal. Kolem jsem udělal „shromaždiště indiánského kmene“. Jsem zvědavý, kdo se tam bude shromažďovat, až odjedu. Jsou tu dva, to už možná na shromažďování stačí, a když vezmou Banyho, to už se skoro dá říci, že jsou indiánský kmen. Když jsem přijel, Bany byl nějakej na prd, teď už je docela fit, asi že jsem přijel. Každý den s námi pokulhává k zadnímu rybníku, ale je vidět, že toho má dost. Buď zaostává a vždycky ho načapám, jak očůrává každý strom, protože má asi prostatu a vždycky jenom stříkne, znám to. A naopak, když už se blížíme k domečku tak předbíhá, protože se loudáme a on už má té procházky plné zuby. Jo a taky proto, že si tu procházku vždycky prodlužujeme právě cestou k totemu, na který deset minut čumím a přemýšlím, jak ho ještě vylepšit. Takže jsem kolem něj udělal tři lavičky, staré kmeny rozříznuté napůl, co se tady Standovi váleli po buši, a jenom dělaly bordel. S těmi zářezy se na mě vyprdnul. Největší z nich je dlouhá asi tři a půl metru a váží skoro sto kilo. Musel jsem ji přepravit několik set metrů k totemu. Standa mě nechal naštěstí jezdit traktorem, ale jenom proto, že mu doktor zakázal pracovat. Je sice podzim, ale přes den teplo, Standa zůstal doma, alespoň mi do toho nekecá. Byla to ale hrozná práce. Musel jsem ten nejtěžší půlkmen pomocí dlouhého železného pajcru nahodit na traktor a převézt. Jenže on byl širší, než je cesta, a všude mi překážely stromy, které byly blízko u sebe. Málem mi dvakrát spadl z traktoru, musel jsem s traktorem najíždět na štorc, abych se stromům vyhnul. Stejně jsem se až k totemu nedostal, to bych musel pokácet půlku lesa. Takže jsem ho posledních deset metrů vláčel, nebo spíš překuloval a převracel až na ty kameny, kde měl ležet. Podepřít šutry a je z něj lavčka, vlastně lavice jako kráva. Chvílemi jsem si fakt říkal, že mi ty záda rupnou. Neruply, a tak jsem udělal ještě dvě další lavičky a sezení pro náčelníka. Křeslo se tomu říci nedá, nebylo dost času a tak jsem na nejvyšší kámen usadil další, kratší lavičku, spíš prkno, co jsem uřízl z té jedné delší. Schůdky na kámen jsem už nedodělal, to až příště. A taky proto, aby mi na ten kámen nelezli. Znesvětili by náčelnické místo, ještě že jsou oba tak prťaví. To mi však nebrání přivázat je oba ke kůlu a mučit, ten totem je v podstatě mučednický kůl. Banyho tam přivázat nemohu, ten už by to nepřežil, no a Lidka si to nezaslouží. Zbývá Standa, alespoň bude konec remcání. Jo a taky za to, že sliboval k večeři rybičku. V zadním dému mu už přerostly, jsou vypasené, že ani nechtějí jít na háček. Když je chodím s Banym krmit, už čekají, oni nás totiž slyší přicházet a vědí, že je budu krmit. Standa se s nimi místo chytání a sežrání jenom pusinkuje. Nejdřív je zažene do tůně, nahodí prut a pak dělá, jako že neberou, a jdeme domů na sucho. Jednomu říká Karle, šlehlo by mě z toho. Tak ho umučím. Jo a za srnama mu chodí jelen z buše, zahání ho a nedopřeje jim nejmenší radovánky, za to půjde jako první dolů skalp.

Fotogalerie…

Večer mi řekl, proč prý se s tím totemem tak „seru a dělám zbytečné píčoviny“. Jsem mu řekl, že jsem se do teďka sral s jeho pilou, která nešla nastartovat. Tak řekl, že den má 24 hodin a že bych to do odletu mohl stihnout. Přitom věděl, že tesání mi bude trvat minimálně týden a že ten velký totem chci udělat pořádně. Vidíš, Lidka mi ten malý pochválila a on je zase nespokojený.

O autorovi Pytlak

Nec diem, nec horae...

Další články

Pár fotek ze schůze…

Rychťa se činil, jen co je pravda. Díky, Míro, díky Tobě se můžeme ještě a …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CAPTCHA *