Přichází Mig-21
MiG – 21 sloužil v ČA nejdéle, od roku 1963 až do roku 2005. Jeho zavedením do výzbroje vojenského letectva došlo ke kvalitativnímu skoku, který neměl
v minulosti obdoby. Pomineme–li MiG 19. který při přepadu cíle, letícího nadzvukovou rychlostí, nebyl příliš použitelný, byl MiG – 21 ve skutečnosti prvním
nadzvukovým letounem, dokonce dvoumachovým, který dokázal úspěšně ničit rychle letící cíle ve velké výšce.
Na základě poznatků z korejské války zformulovaly sovětské úřady v roce 1953 požadavek na přepadový stihač, který měl dosáhnout rychlosti M 2. První prototyp s delta křídlem E-4/1 vzlétl v červnu 1956, začátkem roku 1958 vzlétl prototyp E-6 s rekonstruovaným trupem a novým překrytem kabiny a šel do výroby jako MiG-21. Do služby byl v SSSR zařazen v roce 1959. Byl to rovnocenný protivník amerického letounu F-4 Phantom, kterého dokázal v rukou zkušeného pilota vymanévrovat. V licenci jej vyrábělo i Československo (v letech 1962 až 1972 jej bylo vyrobeno 194 kusů) a Čina. Letoun byl neustále zdokonalován, u některých jeho části došlo k zásadním změnám. Letoun byl poháněn výborným motorem Tumanskij R 11 F-300. Šlo o motor proudový turbokompresorový dvourotorové koncepce, vybavený regulovatelným přídavným spalováním (forsáží). Axiální kompresor má oddělenou nízkotlakou a vysokotlakou část, které jsou poháněny dvěmi turbínami. Letoun byl postupně vyráběn v několika verzích:
PRVNÍ GENERACE: MiG-21 F (později F-13) byl letoun pro použití za vidu (neměl střelecký lokátor)
DRUHÁ GENERACE: MiG-21 PF, letoun pro každé počasí, vybavený střeleckým lokátorem. Měl výkonnější motor a větší hlavní kola podvozku. Byl dále zdokonalován, opatřen lepším katapultem pro možnost katapultáže v nulové výšce a zařízením pro zkrácení startu a přistání. Tato verze nesla jméno MiG-21 PFM (SPS), později po dalších úpravách MA a MF.
TŘETÍ A ČTVRTÁ GENERACE nebyly u nás zavedeny. Letoun byl také vyráběn v dvousedadlových verzích MiG-21 U a MiG-21 US (UM). Letoun byl vyzbrojen kanony, balistickými raketami ráže 57 cm a řízenými střelami R3S a RS2US, a to dle typu letounu v různých variantách.
LÉTÁNÍ NA MIGU 21 V ŽATCI
Přezbrojování na MiG 21 F v Žatci bylo zahájeno v létě 1963 v kurzu v Mladé. Přezbrojena byla 1. letka Josefa Mitany. Na podzim 1964 byla přeškolena 3. letka Stanislava Grebeníčka na letouny MiG - 21 PF (přepadová verze). Jako poslední byla pře-
školena letka Jaromíra Palečného. V létě 1968 byla 1. letka přezbrojena na verzi MiG - 21 PFM. K dalšímu přezbrojení na vyšší verzi MiG-21MF a UM došlo až v roce 1991. Zvláštností je skutečnost, že v době přezbrojení letek nebyly k dispozici letouny dvojího řízení, takže piloti šli na první sólový let bez vývozního letu s instruktorem. Teprve později, až v roce 1965, v době, kdy letecké učiliště začalo přeškolovat pilotní žáky na „jednadvacítky“, byly zakoupeny letouny dvojího řízení a dodány nejdříve do LU, později i k útvarům. Výcvik probíhal velmi rychle. Přepadoví piloti byli k přepadúm s využitím střeleckých lokátorů vycvičeni už dříve na letounech MiG-17PF a MiG-19PM, takže jejich přeškolení bylo provedeno ve zkráceném režimu. Zvláštní pozornost byla věnována novým úkolům – přepadům na vysokých nadzvukových rychlostech ve stratosféře a na dostupových výškách. S příchodem „jednadvacítek“ byla do výstroje pilota zavedena hermetická přilba a výškový oděv, umožňující přetlakové dýchání ve stratosférických výškách při poruše hermetizace kabiny nebo při katapultáži.
To vyžadovalo nácviky v podtlakových kabinách v ÚLZ Praha.
K dalšímu přezbrojení na vyšší verzi MiG-21MF a UM došlo až v roce 1991. Zvláštností je skutečnost, že v době přezbrojení letek nebyly k dispozici letouny dvojího řízení, takže piloti šli na první sólový let bez vývozního letu s instruktorem. Teprve později, až v roce 1965, v době, kdy letecké učiliště začalo přeškolovat pilotní žáky na „jednadvacítky“, byly zakoupeny letouny dvojího řízení a dodány nejdříve do LU, později i k útvarům. Výcvik probíhal velmi rychle. Přepadoví piloti byli k přepadúm s využitím střeleckých lokátorů vycvičeni už dříve na letounech MiG-17PF a MiG-19PM, takže jejich přeškolení bylo provedeno ve zkráceném režimu. Zvláštní pozornost byla věnována novým úkolům – přepadům na vysokých nadzvukových rychlostech ve stratosféře a na dostupových výškách. S příchodem „jednadvacítek“ byla do výstroje pilota zavedena hermetická přilba a výškový oděv, umožňující přetlakové dýchání ve stratosférických výškách při poruše hermetizace kabiny nebo při katapultáži. To vyžadovalo nácviky v podtlakových kabinách v ÚLZ Praha.