K cestám za zlatem patří i návraty
Teď už nás čekala jenom čtyř hodinová jízda domů, tedy něco kolem čtyři sta kilometrů. V Austrálii se neurčuje vzdálenost na kilometry, ale na čas. Každá hodina se bere jako sto kilometrů. Je to ale dost záludné, protože po jejich nezpevněných cestách se nedá udělat průměr sto ani za nic. No a v Ladě už vůbec ne, nehledě na to, že i sedačky jsou na prd. Sedí se na nich jako na bonbónu, který ale nelepí a dá se z nich nato šup spadnout. Vedro je jako kráva, já špinavý jako prase a po celodením trmácení utahaný jako kůň. To budou úžasné čtyři hodiny mezi zvířaty.
Jiří ale vypráví a vypráví, některé historky už po několikáté, ale protože je rodilý vypravěč a šprýmař, vždy je čemu se zasmát a dozvědět se další zajímavé drobnosti. Mimo jiné jsem se cestou domů dozvěděl spoustu dobrých rad, kde hledat zlato. Když jsou stromy modré, je to známka toho, že pod nimi je zlato, přítomnost bílého křemene je také známkou toho, že by v něm mohla být zlatá žíla.
Černé rozpadající se šutry znamenají, že přešly velkým žárem a tam by také mohlo být zlato. Jsem jenom smutný z toho, že se to dozvídám, když už jedeme ze zlata domů. Konečně z něj lezou moudra, které jsem měl slyšet na začátku, a mohli jsme už být v balíku. V tomhle šutru je také spousta zlatých šupinek a prachu. Jenom ho ručné rozbít stoj tolik práce, že se do ní nikdo ani nepustí. Jenom velké drahé drtičky si s takovouto rudou poradí.
Jana nás přivítala s úlevou, že si Jirka neuhnal zápal plic a že bude moci se sekačkou vlítnout na zarostlou zahradu. Začíná opět normální, běžný život, protože jsme nenašli ani zrnko zlata a tedy nemáme nárok využít všech práv vlastníků hroudy zlata. Například se flákat jako praví zlatokopové někde v pubu a rozhazovat prachy za pivo a kořalku. Takže hybaj do práce.
Se sekáním nám pomáhali jejich dva psi. Velkej a chundelatej vlčák Blesk a malinkatej foxík Čert. Ten neustále Bleska pokouší a kouše, ale jenom do doby, než se Blesk naštve. To pak Čert leží na zádech, nad ním obrovská tlapa Bleska, který naštvaně vrčí, a Čert dělá, jako že nic. Blesk si před časem přitáhl domů Čerta jako štěně z buše, kam ho někdo vyhodil. Od té doby jsou nerozluční přátelé a je opravdu sranda je pozorovat. Nakonec se zjistilo, že Čert je ušlechtilé krve a oba psi se mimo jiné starají o to, aby se do domu nedostali hadi. Při další mojí návštěvě u Jirky a Jany koncem roku 2011, kdy jsme opět vyrazili za zlatem, se s Bleskem skamarádil syn Fanda a toho chránil jako svoje dítě.
Večer u piva mi Jiří sliboval, že zítřejší cesta do Standthorpe už bude brnkačka.
„Na cestu vezmu Forda v automatu“, snaží se mi spravit náladu z dlouhé a útrapné cesty s Ladou. Po neskutečně výborné sprše uléhám a těším se na další dobrodružství, protože v Austrálii mě čeká ještě dalších čtrnáct dní, tentokrát na farmě u kamaráda Standy.
Frankie