Bomba na palubě
Při jedné službě, uprostřed noci, kdy byl náhodně velmi slabý, téměř nulový provoz, celá směna eprouče i vojáci podřimovali u radarových obrazovek. Podřimování jsme říkali stavu, kdy oči sledovaly, ale mysl se toulala kdesi mimo. Náhle supervisor, vedoucí civilní směny vykřikl „poplach!“. Všichni jsme vyskočili a ptali se, co se děje.
Z Paříže odstartovalo sovětské dopravní letadlo s 220 pasažéry a asi po hodině letu dostal kapitán letounu zprávu, že na palubě je časovaná bomba. Letoun byl v té době někde nad Německem a kapitán se rozhodl pro přistání na nejbližším socialistickém letišti, to jest v Praze. Oblastní řídící stupeň ho přebral na hranici a předal eprouči na hranici jeho působnosti až do přiblížení k Praze. Veškeré aktivity pak byly v působnosti supervizora a jeho směny. Čas v takových situacích běží strašně rychle.
Vždy při následném vyšetřování mimořádné letecké události, které je prováděno komisionálně, se pomalu a podrobně rozebírá, co všechno bylo uděláno špatně, na co všechno se zapomnělo a vyvozují se z toho soudní následky.
Proto supervisor okamžitě otevřel trezor a rozdal všem různé směrnice a předpisy pro předepsané postupy v takovém případě. Každý z nás měl za úkol upozornit, pokud se na něco zapomnělo. Hlavním bodem těchto směrnic bylo svolání všech dosažitelných hasičských sborů na letiště. Po vyrozumění hasičů se začaly řítit noční Prahou hasičská auta ze všech okrsků se zapnutými houkačkami. Hned na to začaly drnčet telefony a různí vysocí a nejvyšší funkcionáři vlády a ÚV KSČ se dotazovali, co se stalo, co se děje a chtěli vysvětlení. My jsme ale měli urychleně studovat předpisy.
Mezitím se letoun přiblížil ku Praze a všichni stále s obavami čekali na explosi časované bomby. Po přistání letounu ho supervisor nasměroval do volného prostoru mimo veškeré letouny a desítky hasičských aut vytvořily kolem něj osvětlený kruh ve vzdálenosti asi 50 metrů. Osádka dostala rozkaz k urychlenému vystupování. Nám se zdálo vystupování pasažérů a následně posádky velice pomalé. Asi pod vlivem očekávaného výbuchu, každá vteřina pro nás byla věčností. Pak přistoupili k letounu dva specialisté policie přes výbušniny a začaly hledat časovanou bombu. Hledali všude, v šachtách podvozku, v trupu, v nákladovém prostoru a v kabině i v prostoru pro cestující. Měli těžkou práci, při dnešních možnostech plastických trhavin, nalézt mezi různými písty a potrubím něco, co tam nepatří. Po asi tříhodinovém hledání podepsali dokument, že na palubě žádná bomba není a cestující začali opět nastupovat do letounu.
Nad ránem sovětský letoun odstartoval a v pořádku doletěl do Moskvy. Tenkrát jsme z toho byli všichni na mrtvici.
Jan "Hans" Voráč